Knihovna · Mongolská říše a cesty na Východ · Žalozpěv o zkáze Uher

Kapitola XXXIII

Jak vévoda rakouský oloupil prchající Uhry a o nájezdu Němců do Uher.

Když vévoda viděl, že jsou Uhři vesměs na útěku, shromáždil si mnoho rytířů a poslal je proti Uhrům do Uher. A tak Tataři pustošili z oné strany Dunaje a z této plenili Němci a vypalovali vsi, jak jen mohli, takže vnikli do města Rábu, zmocnili se hradu a snažili se ho násilím udržet. Uhři z těch krajů se však sešli vjedno, táhli k městu ozbrojenou rukou, zmocnili se města a všechny Němce na hradě upálili. Vévoda se naplnil přílišnou zuřivostí a rozpálil se proto proti Uhrům, prchajícím před tváří Tatarů, které v Rakousích přijal a jimž slíbil ochranu; a nespokojiv se tím, co učinil králi, žádal na nich jakousi částku peněz za ostrahu hradů a měst. A tak, když nalezl tuto záminku — protože jak Němci, tak Uhři byli velmi bohatí na peníze i majetek — ničemně je oloupil až do krajního vyprázdnění. A nebozí Uhři byli všude požíráni nejtrpčím kousáním od lítých zubatých šelem a potom byli nazí vyvrhováni a vyplivováni na souš¹. Ale když jsme to odbyli, povězme o tatarských králích, kteří potom vstoupili do Uher.