Knihovna · Mongolská říše a cesty na Východ · Žalozpěv o zkáze Uher
Kapitola XXXIX
Jak Tataři zničili Ostřihom.
Druhá část vojska zamířila k řečené Ostřihomi1; až k ní jich přišlo jen velmi nemnoho, ale položili se opodál a připravili na třicet praků. Ostřihomští se zatím nejpevněji opevnili příkopy, hradbami a dřevěnými věžemi. A byl v tom městě nesčíslný lid, přebohatí měšťané, urození rytíři a paní, které se tam sešly jako k jedinečné záštitě; a jejich pýcha byla tak veliká, že věřili, že mohou odolat celému světu. Hle, jednoho dne Tataři město obklíčili a zajatci, kteří s nimi byli, nanosili tolik otepí větví, že na jedné straně města nad obrvím příkopu zároveň a naráz postavili z otepí vysokou hradbu; a hned za tu hradbu postavili řečených třicet praků, takže dnem i nocí metali kameny na město a na dřevěné věže. A proto nastal ve městě tak veliký zmatek a byli zastřeni takovou mrákotou, že již zapomněli se bránit a týrali se navzájem jako slepí a pomatení. Když pak Tataři zničili dřevěná opevnění, metali praky pytle plné hlíny, aby zasypali příkopy. Ale nikdo z Uhrů ani z jiných se neodvažoval ukázat na okraji příkopu pro kameny a šípy. Uhři pak, Francouzi a Lombarďané2, kteří byli takřka pány města, viděli, že se nemohou ubránit, a vypálili předměstí i dřevěné domy, jichž bylo mnoho, až k městským palácům. Spálili také v domech nesčíslná sukna a šaty, pobili koně, zlato a stříbro zakopali do země, ukryli vše dobré, co měli, a uchýlili se do paláců, aby se v nich bránili. Ale Tataři zvěděli napřed, že je spáleno vše, čím se mínili obohatit; vzplanuli proti nim velikým hněvem, uzavřeli náhle město kolem dokola dřevěnými zátarasy, aby nikdo neunikl, aniž by prošel ostřím meče, a potom počali dobývat paláce. A když je rychle dobyli, nevěřím — mám-li přiznat pravdu — že z celého města zůstalo patnáct lidí, kteří by nebyli všichni, uvnitř i venku, ničemně pobiti. Tam opojili své meče krví a z rozpálení, které proti nim pojali, pekli lidi zaživa jako vepře.