Knihovna · Mongolská říše a cesty na Východ · Žalozpěv o zkáze Uher
Kapitola XXXVIII
O lsti, kterou Tataři vymyslili k přechodu Dunaje.
Protože však Ostřihom předčil v Uhrách všechna a každé jednotlivé město, pomýšleli nejvíce na to, aby přešli Dunaj a rozbili tam svůj tábor. A hle, v zimě nastala hojnost sněhu a ledu, takže Dunaj zamrzal1, což se po mnoho minulých časů nestalo. Ale Uhři ze své strany každý den lámali led a střežili Dunaj, takže na ledě ustavičně docházelo k boji pěších. Když však přišly kruté mrazy, zamrzl celý Dunaj; ale Tataři se nikterak nepokoušeli přejít s koňmi. Povšimněte si tedy, co učinili. Přivedli na břeh Dunaje mnoho koní a dobytka a po tři dny u nich nenechali nikoho na stráži, takže se zdálo, že zvířata chodí bez hlídačů, a nikdo z Tatarů se v těch místech neukazoval. Tehdy Uhři, domnívajíce se, že Tataři odtáhli, náhle přešli a všechna ta zvířata převedli po ledě. Když to Tataři zpozorovali, usoudili, že mohou volně přejít po ledě na koních. A tak se i stalo: přešli jich jedním náporem tolik, že na této straně Dunaje zaplnili tvář země. Král Kadan pak pospíšil za uherským králem, který se zdržoval ve Slavonii jako ten, kdo neměl žádné pomoci. Ale král o tom věděl napřed a dal se na útěk; a protože nemohl zaujmout přímořské hrady, přepravil se na ostrovy, takže ho ostrovy podržely až do jejich odchodu. Když král Kadan viděl, že ho nemůže dostat, zničil Bosnu a království Rašku2 a odtud přešel do Bulharska.