Knihovna · Mongolská říše a cesty na Východ · Žalozpěv o zkáze Uher

Kapitola XXXVII

O zkáze Nové Vsi a kláštera v Egreši.

Nač víc? Počali postupovat k Orodu a Čanádu, ponechavše mezi nimi Novou Ves, jejíž jméno bylo Perg¹, v níž se shromáždili lidé ze sedmdesáti vsí, a ponechavše klášter Egreš² řádu cisterciáckého, do něhož se jako do opevněného hradu uchýlili rytíři a mnohé urozené paní. A Tataři nechtěli na ta místa udeřit, dokud nebude země kolem dokola docela zpustošena. Občas však někteří přijeli a byli uherskými rytíři zahnáni na veliký kus cesty, takže Uhři pevně věřili, že pro svou moc zůstanou nedotčeni. Konečně, po zpustošení celé té země, shromáždili množství Rusů, Kumánů a uherských zajatců a také několik Tatarů, obklíčili odevšad tu velikou ves a poslali do boje napřed uherské zajatce; a když byli ti do jednoho pobiti, bojovali potom Rusové, Izmaelité a Kumáni³. Tataři pak stáli vzadu za všemi, smáli se jejich pádu a zkáze, a přemnohé ze svých, kdo z boje couvali, vydávali v jícen mečů; a tak, když oni bojovali dnem i nocí po jeden týden a příkopy byly zasypány, dobyli ves. Rytíře a urozené paní, jichž bylo mnoho venku na poli, postavili na jednu stranu a sedláky na druhou; a když od nich přijali peníze, zbraně, šaty a jiný majetek a některé paní a dívky ponechali naživu a odvedli ke své kratochvíli, pobili všechny ukrutně sekerami a meči. Zůstali jen ti, kdo se náhlým pádem skáceli mezi mrtvé, byli potřísněni cizí krví a dokázali se ukrýt. Ó bolesti, ó nesmírná ukrutnosti a vzteku toho nelidského národa! Neboť kdo by zdravou myslí uvážil porážku tak velikého lidu, mohl by to místo právem nazvat polem krve⁴. Konečně po několika dnech oblehli řečený klášter neboli monastýr Egreš; a když k němu přistavili mnoho praků a ti, kdo byli uvnitř, nemohli odolat, vzdali se jim na milost a na jejich slovo, aby zachovali život. Ale s nimi se stalo totéž co s ostatními — kromě několika mnichů, které ochotně nechali odejít, a kromě některých paní a nejkrásnějších dívek, které si podrželi ke svému zneužívání. Co více? Kdyby se popsal každý jednotlivý boj a přílišné ukrutnosti, které se dály, zděsily by srdce čtenářů a hrozným zvukem by jim zazněly obě uši. Kdyby se takové hrozné zprávy rozšířily po okršlku světa, knížata by uvažovala jinak. Hle, toho léta zničili vesměs všechno až k pomezí Rakous, Čech, Moravy, Polska, Slezska a Kumánie, až k Dunaji.