Knihovna · Osmanská říše · Zrcadlo zemí

I. Předmluva autora

Když sultán Sulejman¹ přezimoval v Aleppu, byl jsem já, pisatel těchto stránek, jmenován admirálem egyptského loďstva a dostal jsem rozkaz přivést zpět do Egypta lodě — patnáct galér —, které byly před časem vyslány do Basry v Perském zálivu. Ale člověk míní, Bůh mění: svůj úkol jsem splnit nedokázal, a když jsem poznal, že po moři se vrátit nelze, rozhodl jsem se jít do Turecka po souši v doprovodu několika osvědčených a věrných egyptských vojáků. Prošel jsem Gudžarátem, Hindem, Sindhem, Balchem, Zábulistánem, Badachšánem, Chotlánem, Túránem a Íránem, to jest Transoxanií², Chorásánem, Chórezmem a Dašt-i Kipčakem³; a protože dál tím směrem cesta nevedla, zamířil jsem přes Mašhad a oba Iráky, Kazvín a Hamadán, do Bagdádu.

Když cesta skončila, přemluvili mě druhové a spolutrpitelé, abych sepsal, co jsme zažili a jakými nebezpečími jsme prošli — vylíčit to přesně je téměř nemožné —, a abych pověděl o městech a mnoha podivuhodnostech, které jsme viděli, i o svatých místech, jež jsme navštívili. Tak přichází na svět tato knížka; snažil jsem se v ní prostými a přímými slovy vypsat útrapy a nesnáze, utrpení a bídu, které nás cestou stíhaly, až do chvíle, kdy jsme dorazili do Istanbulu⁴. Podle toho, co je v ní obsaženo, měla se tato kniha jmenovat Vyprávění o strastech; s ohledem na dějiště jsem ji však nazval Zrcadlo zemí a jako takovou ji svěřuji laskavé pozornosti čtenářově.