Knihovna · Osmanská říše · Zrcadlo zemí

X. Jak je to s Badachšánem a Chatlánem

Počátkem měsíce radžabu (v polovině května 1556) jsme přišli do města Anderábu a odtud jsme putovali Badachšánem do Tálikánu, kde jsem měl rozmluvu se Sulejmanem Šáhem¹ a jeho synem Ibráhímem Mírzou. V den našeho příjezdu nám vyjel mírzá vstříc a přijal mě ve své zahradě rozkoše; nabídl jsem mu několik darů a gazel. Mírzá, který básnictví rozuměl, vstoupil se mnou do básnického klání a nazítří mě představil svému otci, jemuž jsem rovněž nabídl dary a gazel. I vládce mi věnoval mnoho pozornosti a zahrnul mě projevy přízně.

Mezi Pírem Muhammadem chánem, vládcem balchským, a Barakem chánem, vládcem transoxanským, panovalo nepřátelství a cesty byly nejisté; tím spíše, že mladší bratr Píra Muhammada pozdvihl vzpouru v Kundúzu, Kavádijánu a Termedu, kteréžto kraje byly teď ve velikém zmatku. Poradili mi tedy, abych cestoval přes Badachšán a Chatlán²; Sulejman i jeho syn mi darovali koně a čestná roucha a nadto mi dali doporučující list pro Džihángíra Alího, vládce chatlánského, který si vzal jeho mladší sestru. A tak jsem putoval do Kišmu, hlavního města Badachšánu³.

Viděl jsem vládcovu zahradu rozkoše i Humájúnovu zahradu Dóáb a pokračoval jsem z Kalaj Zafaru⁴ do Rustáku a odtud do Bender Semti⁵. K Dallí v Chatlánu jsem se přiblížil od kašgarské, totiž východní strany, vykonal jsem pouť k hrobu sajjida Alího Hamadáního a odtud jsem šel do Kuláby⁶, kde jsem se setkal s Džihángírem Alím chánem; když jsem předložil svůj doporučující list, dal mi doprovod padesáti mužů, aby mě dovedli do Čársúje, kde jsem překročil Pul-i Sengín⁷, totiž Kamenný most, a muže, kteří nás doprovázeli, jsem propustil.