Censura a schválení

Já, níže podepsaný, z pravomoci, kterou mi svěřil nejdůstojnější pán, apoštolský nuncius Svatého stolce, a kterou potvrdila císařská listina,¹ dosvědčuji, že jsem přečetl tuto knihu nazvanou Itinerář důstojného pána Thomase Carva z Tipperary a nenalezl v ní nic, co by odporovalo pravověrnému náboženství nebo dobrým mravům; naopak jsem v ní našel mnoho dobrých poučení a pravdivé historie sepsané očitým svědkem. Proto touž pravomocí soudím a povoluji, aby tato kniha mohla být kdekoli vydána tiskem a čtena všemi, kdo milují dějiny a pravdu. Ve Frankfurtu 30. dubna léta Kristova 1639.²

ALOYSIUS MAR.³ L. C. A.

Vysvětlivky

Censura je církevní posudek a povolení k tisku. Kterého nuncia (papežského vyslance) má censor na mysli, neuvádí; Porýní a Mohučsko spadaly pod nunciaturu v Kolíně nad Rýnem (?). Císařská listina souvisí patrně s císařskou knižní komisí, která dohlížela na knihy prodávané na frankfurtském knižním trhu (?).↩
Censura je o den starší než Carvovo věnování (1. 5. 1639); Carve tedy podepsal věnování až po schválení rukopisu.↩
Censora se nepodařilo ztotožnit. Zkratky má i vydání 1639; „L. C. A.“ snad znamená librorum censor apostolicus, apoštolský knižní censor (?).↩