Knihovna · Třicetiletá válka · Itinerář

IV. O naší cestě z Irska přes Británii do Německa

Ostrov Irsko už dříve popsala v různých pojednáních řada autorů, a proto zde není třeba se o něm šířit. Zvídavého čtenáře, který touží dozvědět se víc, odkazuji k nim; nám postačí, co tu zmíníme jen mimochodem. Má se za to, že Irsko dostalo jméno po Himekovi neboli Hiberovi¹, synu Gathela a Scoty, po níž dostalo jméno Skotsko, anebo, což je pravděpodobnější, po Ierně². Roku 360 po narození Krista bylo rozděleno na čtyři části, tedy provincie neboli vévodství, které se dnes zřejmě nazývají čtyřmi arcibiskupstvími. Pravou víru přijalo roku 433 po porodu Panny³. Na tomto ostrově lze vidět věci, které téměř přesahují veškerou lidskou důvěřivost, kdyby dodnes nestály velmi zřetelné památky, jež jsem na vlastní oči viděl.

V Ulsteru, jedné části tohoto ostrova, je jezero Lough Neagh⁴. Zarazíte-li do něj dřevěný kůl, je to až k podivu: část, která vězí v zemi, se velmi rychle promění v železo, část omývaná vodou zkamení a zbytek zůstane dřevěný jako předtím. Nedaleko odtud je k vidění ještě další ostrov, ve vévodství Munsteru v hrabství Tipperary, na němž nikdy nikdo neumírá. A ačkoli tam lidi sužují nemoci, nikdy je nepřivedou k smrti, dokud tam pobývají; proto se mu říká Ostrov živých⁵. I tento ostrov jsem viděl na vlastní oči. Tamtéž lze spatřit ještě jiný ostrov, kde se těla mrtvých pod zemí nerozkládají hnilobou ani jiným způsobem, takže i po mnoha letech lze zcela jasně rozeznat všechny dědy, pradědy a vůbec všechny předky minulých pokolení. Nedaleko odtud ukazují další ostrov, kde ptáčci, kteří přes něj přelétají, ztrácejí schopnost letu, takže nejsou-li odneseni jinam, nemohou užívat křídel jako vesel; nejbližší sousedé tohoto ostrova odtud proto každý rok odvážejí na člunech do ciziny celá hejna ptáčků všeho druhu.

Vypravují také, že v hrabství Kilkenny ve vévodství Leinsteru, nedaleko panství pana Comerforda⁶, je pramen, který během čtyřiadvaceti hodin zažívá příliv a odliv. Všechny divy však převyšuje takzvaný Očistec svatého Patrika⁷. Je to jeskyně neboli sluj obklopená vodou, tedy jezerem, v provincii Ulster. Poutníci do ní vstupují teprve poté, co byli zproštěni hříchů a posilněni svatým přijímáním; tam se čtyřiadvacet hodin oddávají modlitbě a bdění. Často je slyšet žalostné nářky, ba i řev divých zvířat, a je vidět mnoho věcí, které lze stěží vylíčit slovy.

Jinak je ostrov Irsko plodný všemi druhy ovoce, díky mírnému podnebí velmi zdravý a smrtonosný pro všechna jedovatá zvířata, i ta, která sem byla přivezena odjinud. Obyvatelé se vyznačují ušlechtilou výchovou a mravy, až na to, že jsou rozhazovační se svým majetkem a nadmíru dychtí po slávě. Ačkoli nejsou příliš vzdělaní v písemnictví, jsou pevní a stálí v pravé víře a milují cizince, a nejvíce duchovní. Stykem s Angličany se odnaučili onomu dávnému barbarství, které svatý Bernard, opat z Clairvaux⁸, vytýká obyvatelům Ulsteru v Životě svatého Malachiáše, když říká: Jako ryba v moři nepřijímá chuť soli, tak ani Malachiáš mezi barbary, totiž mezi obyvateli Ulsteru, mezi nimiž jako arcibiskup spravoval církev, nepřijal nic z barbarství⁹. Na tomto ostrově je také velká rozmanitost pramenů, jezer, řek, hor i zcela rovných plání. Pečuje se tu o zahrady, sady a okrasné zahrady a najdeme tu i vznešená města, vystavěná se vší vybraností. Někteří ze starších spisovatelů se kdysi domnívali, že se v Irsku nevyskytují koroptve ani kapři; dnes je jich tu však nadmíru, jak lze vidět ve velmi vznešeném rybníce Jeho Osvícenosti hraběte Richarda Boyla¹⁰, kde je kaprů téměř nekonečné množství. Nepopírám ovšem, že kapry do Irska jako první přivezli Angličané. Ostatních dober této země se, pamětliv stručnosti, nedotýkám a jejich vylíčení přenechávám obšírnějším dějepisům jiných autorů. Nyní se vracím ke své cestě.

Rozloučil jsem se tedy s nejvěrnějšími přáteli a odešel do Waterfordu. Toto město si zaslouží chválu spíše pro velký počet obyvatel než pro rozsah hradeb. Stejně jako je horlivé v pravé víře, je i bohaté na muže vynikající učeností a svatostí; není totiž koutu světa, kam by nepronikla sláva jeho ctnosti.

Odtud jsem spěchal do Passage¹¹, kde se dá za šest pencí celý den docela dobře žít. Tam jsem nastoupil na loďku a vyplul do Anglie. Nejprve jsem přistál v Mimertu¹², potom v Bristolu, rozlehlém městě a vznešeném obchodním středisku, a brzy nato jsem projel Marshfieldem, Readingem a Wengerií¹³ a přijel do Londýna, města velmi proslulého obchodem i pověstí. Kromě velmi slavných staveb, posvátných i světských, jsem tam viděl chrám vystavěný ke cti svatého Pavla; nevím, zda jsem kdy viděl něco podobného. Spočívá totiž na neobyčejně mohutných sloupech a jeho střecha, pokrytá olověnými pláty, se zvedá do veliké výše. Tento chrám byl obnoven nákladem nynějšího krále¹⁴. Město dále omývá proslulá řeka, do níž se dostává mořský příliv a odliv, takže sem připlouvá velké množství lodí naložených nejbohatším zbožím. Nad řekou se klene kamenný most, postavený s nesmírnou námahou a nákladem, na němž stojí v pozoruhodné řadě obchody. V tomto městě ukazují také ohromnou věž¹⁵, ze všech stran omývanou vodou, kolem níž pobíhají vzácná zvířata cizích národů. Za mé návštěvy tam bylo k vidění: tři lvi, dva levharti, indická kočka, která velikostí dosahovala našeho psa, a navíc jeden vlk, mimo něhož prý celá Anglie žádného nechová¹⁶. Dále dva orli, jeden černý a druhý bílý. Viděl jsem v tomto městě také vznešenou celnici¹⁷, kde se rozhodují pře neboli spory obchodníků, kteří tam připlouvají, vzniklé v souvislosti s plavbou. Předsedají tu čtyři muži rytířského stavu, stejně schopní jako učení, a jejich rozhodnutí je ponecháno vše. Kdo chce z Londýna odplout jinam, musí mít průvodní list opatřený pečetí těchto soudců a ten pak předložit vyšetřovatelům v Gravesendu. Ti mají ve zvyku všechny cizince na tomto místě co nejpřísněji vyslýchat ve sporných otázkách víry a zavazovat je přísahou, že uznávají anglického krále za hlavu anglikánské církve¹⁸. Pro katolíka je však snadné najít nějakého šejdíře, který přísahu složí a průvodní list mu prodá; s ním pak katolík bezpečně a volně vypluje z přístavu. Viděl jsem také baziliku starobylého díla, které říkají Westminster¹⁹; jsou tu k vidění hroby králů a náhrobní nápisy zhotovené královským nákladem. Vnitřní chór ukazuje stolec, na němž jsou králové uváděni do úřadu vložením koruny²⁰. Nad ním visí na železném závěsu tabulka s tímto nápisem:

Nezklame-li osud, Skotové, kdekoli bude uložen, atd.²¹

Tento stolec přenesl z Irska do Skotska Fergus, první skotský král²², a odtud byl později odvezen do Anglie. Poblíž zmíněného chóru je k vidění místo, kde se uchovávají podobizny králů, vyvedené tak věrně podle života, že se zdá, jako by v němé malbě téměř dýchaly. Královské sídlo poblíž chrámu nazývají Whitehall; tam se denně strojí skvělé hostiny, k nimž smějí zcela volně usednout všichni velmoži, cizí i domácí. Odtud jsem se plavil do Gravesendu, předložil svůj průvodní list a brzy nato přestoupil na jinou loď. Protože jí vanul protivný vítr, přistál jsem v Hamburku teprve po čtyřiadvaceti dnech. Z Hamburku jsme pak zamířili plavbou do Lübecku²³, města stejně půvabného jako opevněného všemi druhy opevnění proti nepřátelským útokům a položeného při Baltském moři; lodě tam bez ustání odplouvají a připlouvají.