Knihovna · Třicetiletá válka · Itinerář

Příloha: Věnování nakladatele k vydání z roku 1640

Důstojnému, převznešenému a urozenému pánu FILIPU LUDVÍKOVI,¹ domicelárovi metropolitních kapitul mohučské a trevírské, kapitulárovi u svatého Albána za mohučskými hradbami,² respektive proboštovi a kanovníkovi u Panny Marie na Schodech,³ a rovněž JANU FERDINANDOVI,⁴ svobodným pánům z Reiffenbergu, vlastním bratřím, mým nanejvýš ctěným pánům.

V jaké vážnosti a úctě bývaly kdysi, důstojní, převznešení a urození páni, u lidí všeho stavu dějiny a jejich pisatelé, o tom dostatečně jasně svědčí nejen Písmo svaté, ale i spisy starých pohanů, které se dochovaly potomstvu. Abych pomlčel o mnohých, postačí připomenout Alexandra Velikého, krále Makedonců. Ten byl četbou dějin zaujat natolik, že dal podnět a mnoha naléháními pobídl Aristotela, jehož si jako svého učitele nanejvýš vážil, aby přesně sepsal povahu a vlastnosti divokých zvířat a ostatních němých tvorů,⁵ a kdykoli se mu zachtělo, těšil se z toho. Ba vypráví se o něm, že Homéra, pěvce božského ducha, měl v takové oblibě, že ho vždy nosil s sebou, ať pobýval kdekoli,⁶ a jeho četbou se z něho učil celému válečnému umění a podle něho je také uspořádal.

A nikoli neprávem. Nevědomost je totiž pro lidské pokolení věc nanejvýš těžká a zhoubná: nejenže škodí veřejným mravům a svádí mysl od poznání pravdy, ale i soukromé záležitosti jednotlivců uvádí v takový zmatek, že velikost činů vykonaných doma i za hranicemi, nebezpečí obrovských válek a vrtkavost štěstěny vůbec nevidíme, ani se před nimi nemáme na pozoru. Proto filozof Platón v Timaiovi⁷ důrazně obviňuje Řeky z nedbalosti k dějinám a k minulosti: opojeni a svedeni bájemi neznali původ svých předků ani jejich činy, a tak o nich říká, že jsou vždy dětmi a že nikoho z Řeků nelze opravdu nazvat starcem, protože jeho duch je stále dětský a z připomínání dávných časů nemá žádné starobylé mínění ani žádné šedivé vědění. Totéž zajisté cítil i Tullius, kníže římské výmluvnosti, když nazval dějiny světlem pravdy a učitelkou života;⁸ lze v nich jako v zrcadle pozorovat běh událostí a bez obtíží poznat mravy, které máme napodobovat, i ty, kterých se máme vystříhat. Věděl totiž, že správně pozorovat a z minulého vyvozovat přítomné i budoucí je většinou nezbytné, že pro muže urozeného a knížecího nelze najít důstojnější studium než studium dějin a že ten, kdo se narodil k řízení státu, nemůže svůj volný čas trávit chvályhodněji a užitečněji než četbou autorů, kteří věrně zaznamenali, co se dobře či špatně vykonalo ve veřejném i soukromém životě. Proto zajisté nezasluhují největší chválu jen ti, kdo veškeré úsilí a píli vynakládají na jejich sepisování, ale i ti, kdo v nich nacházejí nejvyšší zalíbení, mají je stále upřené před očima jako cíl nejvyšší slávy a ctnosti a to, co z nich načerpali v útlém a dospívajícím věku, obracejí v dospělosti ve prospěch veřejného i soukromého dobra.

Protože mi tedy není neznámo, jak velice se, důstojní, převznešení a urození páni, těšíte z četby dějin a jak dychtivě vyhledáváte, co se tu i onde přihodilo v této bouřlivé a žalostné válce celé Římské říše a v tak žalostném zmatku všech věcí, a protože se mi do rukou dostal tento přehled deseti let,⁹ rozhodl jsem se, že vám jej co nejponíženěji nabídnu a připíši: knížku nejen ozdobenou nejvznešenějším titulem vašeho jména, ale i souznějící s vašimi dušemi, které dějiny nade vše milují. Přeji si, aby vám byla stále průvodkyní, abyste si, až se k ní ve vysokém věku vrátíte, připomněli, jaké pohromami stižené a krvavé časy zažilo vaše nejútlejší mládí.

Přijmete-li ji s jasnou tváří a poznám-li, že je vám milá, budu mít za to, že jsem dosáhl všeho nejvyššího. A jestliže do naší práce začne vanout příznivý vánek vaší přízně, způsobíte, že naše píle napříště nepoleví před žádnou obtíží; oč pokorně žádám a prosím. Zatím prosím Boha Nejlepšího a Nejvyššího, aby vás uprostřed spletitých cest tohoto života a nejkrutějších nebezpečí zpustošené vlasti dlouho zachoval šťastné a v bezpečí. V Mohuči, léta obnovené věčné spásy 1640, 19. srpna.

Vašich Důstojností, Převznešeností a Urozeností nejponíženější a nejochotnější

JOHANNES BALTASAR KUNTZ,¹⁰ měšťan a knihkupec