Knihovna · Třicetiletá válka · Itinerář

Věnování Jakubu Butlerovi, hraběti z Ormondu

Nejjasnějšímu pánu, panu JAKUBU BUTLEROVI,¹ hraběti z Ormondu a Ossory, vikomtovi z Thurles, baronovi z Arklow atd.,

THOMAS CARVE ze vší hloubi srdce přeje šťastný zdar a prospěch ve všech věcech.

Tento drobný spis o událostech, které se v Německu udály v posledním uplynulém desetiletí a který jsem ve volných chvílích sestavoval uprostřed protivných útrap cest a válečného hluku, jenž je nepřítelem písemnictví i vážné noční práce, vkládám, nejjasnější hrabě, tak pokorně, jak jen dovedu, do tvých rukou. Jako poslední z tvých služebníků jej rád a ochotně zavěšuji jako votivní dar pod klenbu chrámu tvé vlídnosti,² aby byl celému světu svědkem mé nanejvýš oddané náklonnosti k tobě a k tvým, kterou jsem dosud nedoložil žádnou jinou památkou, a zároveň upomínkou na tvou mimořádnou, nikdy dost nevychválenou přízeň ke mně.

Nebudeš se však hněvat (to mi slibuje tvá moudrost), že mezi tolika lidmi, kteří tvé nejjasnější Milosti nejlíbeznějšími slovy přejí pokojná léta, jen já, jako nějaký krajně neotesaný človíček, zapomínám na obecný zvyk, zrazuji obvyklou zdvořilost a uprostřed nejhlubšího míru³ ti chystám dar od Marta. „Pryč,“ řekneš snad, „s tímto neklidným spisem zlého znamení, který odporuje radostným předzvěstem! Nedovolím, aby našemu převznešenému jménu byl vnucován nějaký Itinerář, neboť bych raději se svým poddaným lidem trávil pokojná léta v nejhlubším klidu, než se unavoval mnoha útrapami cest.“

Ale abych řekl, jak se věci mají: neodchyluji se od dávno zavedeného zvyku ostatních, kteří přejí pokojné štěstí; naopak to, co prostý lid předkládá, aby si získal přízeň svého hraběte, předkládám i já, s větším citem, byť skrytější řečí, a plnou hrstí. Nabízím sice spisek o válce a s válkou, ale neuzavírám do něj válku domácí, nýbrž cizí; uzavírám, pravím, válku, ale válku překrásnou, neboť zatímco jinde nelidsky zuřila, doma přinesla nejklidnější jas míru. A věru, kdybych ti neposílal válku tohoto druhu, nemohl bych ti k míru vůbec blahopřát. Celá tato knížka, ať je jakkoli velká či malá, věnovaná tobě, nejvlídnějšímu z hrabat, je tedy čirým blahopřáním k míru.

Že se však naše pero vlastním popudem obrací spíše k tobě než ke komukoli jinému, to se nestalo nahodile. Zahrnulo totiž hrdinské činy tvých blízkých, které slouží ke chvále i tobě a celému tvému převznešenému rodu; nese v sobě tvé nejvznešenější předky a příbuzné Butlery, kteří stejně jako ve vlasti vždy požívali nejvyššího jména, tak i u cizinců mívali pro svou vynikající statečnost mimořádnou vážnost. Nuže, jdi, chceš-li, až do nejzazšího Německa, pronikni, máš-li čas, do Polska, Litvy, Uher a Čech a poslouchej, zda se tam všude neoslavuje pověst tvých Butlerů, stejně věrných římskému císaři i jiným králům, jako slavných pro tvůj nejvznešenější rod. Kéž by (vyslovuji to upřímně z nejhlubšího citu), kéž by, pravím, stín tvého Waltera,⁴ jemuž jsem byl několik let nerozlučným druhem, mohl se vrátit do živého těla a postavit se před tebe ve zbroji! Jistě bys spatřil muže, který byl i ve zbrani nakloněn spíše přátelskému míru než nepřátelským válkám; viděl bys muže ve zbrani statečného, jenž celou svou válečnou mocí neusiloval o nic jiného, než aby podle svých sil navrátil Římské říši její dřívější klid.

Když ti tedy jeho a mnohé jemu podobné předvádím a jejich vznešenost vtěsnávám do úzkých mezí několika stránek, nemysli si, urozený hrabě, že uvádím do Ormondu vojevůdce, aby rušili mír v tvých zemích. Přivádím sice, to nemohu popřít, ozbrojené hrdiny, ale hrdiny pokojné, neboť války jsou téměř u konce; zbraně sice nosí, doma však obranné, venku útočné.

Jedním slovem: chtějí se sami postavit před tvou vznešenou tvář, abys viděl, že tvůj rod je tak rozvětvený, že se nevejde do hranic vlasti, a že musel, a ne bez nesmrtelné slávy rodu, hledat v cizích zemích vznešenější sídla a dokázal je také získat.

Tento náš Itinerář dá také tvému potomstvu, pokud ti nějaké Bůh, rozsévač lidí, dal nebo ještě dá, podnět, aby po vzoru svých předků šířilo své jméno a rozprostíralo rod až do nejzazších zemí, až uvidí, jak jeho dědové a pradědové, spoléhající jen na Boha, opustili vlast a svou věrností a stálostí získali u cizích knížat, králů a císařů přízeň a tituly, za něž se jejich převznešený rod nemusí nikde stydět.

Rád bych na tomto místě, kdybych se nechtěl držet lakonické stručnosti a kdybych ti nechtěl čtením přivodit nevolnost, sestavil seznam těch, kdo by, kdyby byli zůstali ve vlasti, prožili život temný a bezvýznamný, kdežto takto, když odešli do krajů, kde mohli projevit svou odvahu a ukázat sílu a statečnost, proslavili se po celém světě. Projdi si je v duchu sám (myšlenky jsou přece svobodné): nejen velké ozdoby svého rodu, ale i jiné blesky německé války, kteří by při všem svém lesku zajisté zůstali bezejmenní, kdyby se nebyli vydali do Římské říše, aby rozšířili své jméno.

Uvidíš, převznešený hrabě, uvidíš, pravím, sám ten den, kdy se tvoji krajané, spjatí s tebou přátelstvím, ba i krví, ukážou vlasti, proslulí stejně slávou jako bohatstvím, a dosvědčí svým krajanům, co by pro ni byli chtěli vykonat oni, kteří pro cizí knížata nasazovali krev i život, a jak jsou ještě nyní připraveni bojovat za klid vlasti až do poslední kapky krve oni, kteří za uklidnění národa sobě neznámého vztyčili sobě, celému rodu i celé své vlasti tak vznešená vítězná znamení.

Tak tomu tedy je, nejjasnější hrabě, chceme-li mluvit pravdivě: tento můj spisek je spíše předchůdcem míru než války a já, poslední z tvých chráněnců, ti jej z celého srdce dávám, věnuji a zasvěcuji. Pokud se ti v něm nebude všechno zdát dost uhlazené, věz, že to nebylo sepsáno doma v pracovně, nýbrž ve válečných stanech, kde chraplavá trubka troubí své slavnostní taratantara,⁵ kde bubny hřmící válkou ruší zaměstnané pero, kde se strašlivě rozléhá krutý hrom válečných děl, kde kolem papíru létá osudné krupobití olověných kulí a spolu s chutí psát div nevyráží z těla i život.

Přijdou snad někdy klidnější časy, kdy podle svých možností a s delším volnem zachytím perem v delším a uhlazenějším sledu podrobně a důkladněji všechno, co jsem buď sám viděl na vlastní oči, nebo se dozvěděl z věrohodného vyprávění jiných. Tyto nynější drobnosti, ať jsou jakékoli, ti připsané zajisté s nejlepším citem, přijmi laskavě a zahrň mě, tobě nanejvýš oddaného, svou přízní. Dáno ve Friedbergu ve Wetterau 1. května léta upevněné nesmrtelnosti⁶ 1639.