Knihovna · Třicetiletá válka · Itinerář
X. O velikosti a nádheře vévody frýdlantského
Třikrát a čtyřikrát i víckrát šťastný by byl Albrecht z Valdštejna, kdyby své štěstí uměl, nebo spíše chtěl, správně užívat. Tento muž byl totiž obdařen tolika a tak skvělými dary přírody, štěstěny i Boha, že by tehdy sotva kde našel sobě rovného. K tomu přistupovala obratnost ve vedení války, jíž si zasloužil opravdu výraznou císařovu přízeň. Měl bohatství a obrovské množství peněz, které dnes pohánějí celý svět a vládnou všem knížatům. O jeho obdivuhodných a pozoruhodných stavbách se zmiňovat nebudu; mluví za ně palác, který s nejvyšším přepychem vystavěl v Praze1. Ten šesti velmi širokými branami vpouští a vypouští příchozí; jsou v něm komnaty hodné krále a vnější dvorana nesmírně okázalá, nanejvýš prostorná a proslulá také uměleckými malbami. Odtud se vchází do takzvaného předpokoje, který se celý třpytí zlatem. Odtud se jde do Valdštejnovy komnaty, nápadné opravdu důmyslnou výzdobou od umělců. U ní stále drželo stráž, kromě pážat, kterých měl hodně a všechna byla oblečena do jednoho a téhož šatu, padesát výtečně ozbrojených drabantů2, oděných s knížecí elegancí. Krom toho střežilo bránu vnější dvorany šest strážců a bránu vnitřní čtyři; měli právo vyptávat se příchozích, odkud jsou a co žádají.
Konečně patnáct mužů mělo na starosti obcházet ulice a předcházet obtěžování hlukem a rvačkami. Jak velice tento muž nesnášel hluk jakéhokoli druhu, o tom dost výmluvně hovoří i němé listy papíru: nemohl snést ani vrabce, když pištěli příliš pronikavě. Denně mu také sloužilo šest baronů a šest šlechticů z rytířského stavu, kromě šedesáti pážat, jež mu rodiče jeden přes druhého posílali, aby se naučila občanskému a dvorskému životu. Nezmíním se zde o ženském dvoru, pozoruhodném urozeností i počtem, který byl přibrán jeho choti za společnost. Když bylo někdy třeba vyjet na veřejnost, doprovázelo ho padesát kočárů, tažených třemi páry koní a patřících jen Valdštejnovi, nepočítaje ty, které se přidávaly odjinud kvůli poctě. Vozů, které vezly kuchyňské náčiní, měl rovněž padesát a každý táhli čtyři koně. Pro dvořany tu bylo deset kočárů ze všech stran zasklených, každý tažený šesti koňmi. Jízdní služebnictvo jelo vysoko v sedlech padesáti nanejvýš ušlechtilých koní a každý z jezdců vedl po boku dalšího koně, velmi nákladně postrojeného, pro potřebu samého vévody frýdlantského. Jeho koně stáli v jediné konírně, vystavěné s podivuhodnou nádherou. Žlaby byly mramorové a u každého tryskal pramen nanejvýš živé a průzračné vody k napájení zvířat. Nedaleko paláce byla pěstována nanejvýš půvabná zahrada, zdobená vodními díly a velmi elegantními sochami. Na konci zahrady bylo vidět ptáčnici, nanejvýš bohatě opatřenou ptactvem všeho druhu; byly v ní různé rostliny a stromy, v nichž mohli ptáci hnízdit, a aby snad nějaký ptáček neuletěl z klece, byl celý ten prostor uzavřen elegantně spletenou drátěnou sítí. Uprostřed zahrady byl znamenitý rybník, plný nejvybranějších ryb. O přepychu jeho tabule lze usuzovat už z toho, že tytéž ubrusy a ubrousky se na stůl nikdy nestlaly dvakrát, aniž byly předtím dokonale vyprány a co nejúhledněji složeny. Takový způsob života i stavění zachovával, ať byl kdekoli. V Jičíně si totiž postavil palác téměř stejné podoby, s konírnou, a skoro půl míle od města tam také ohradil místo k chovu a odchovu koní; uprostřed postavil věž, v níž bydlí strážný, který dvakrát denně, totiž za úsvitu a za soumraku, svolává troubením podkoní, aby koně vyhřebelcovali a nakrmili.
V této stáji stálo nejméně tři sta převzácných koní. O zaháňském zámku nemluvím, protože je to stavba dodnes nedokončená. Kdyby mu ostatně smrt dopřála delšího života, postavil by dílo, které by se dalo přiřadit k sedmi divům světa.