Knihovna · Třicetiletá válka · Itinerář

XIII. Některé smlouvy, které si navzájem posílali a předkládali vévoda frýdlantský a knížata, jež s ním vyjednávala, totiž kurfiřti vévoda saský a markrabě braniborský

MÍROVÉ ČLÁNKY¹,

které Albrecht, vévoda frýdlantský, předložil ke schválení takzvanému evangelickému vojsku², jež se tehdy nacházelo ve Slezsku.

I. Vévoda frýdlantský si přeje uzavřít upřímný mír se Švédským královstvím a s kurfiřty saským a braniborským. A kdyby se snad císař chtěl postavit proti smlouvám, jež obě strany navrhly a přijaly, a odmítl by články potvrzené a podepsané oběma stranami, zavazuje se jmenovaný Valdštejn donutit císaře k souhlasu silou; k tomu již sám vhodné prostředky zčásti připravil a zčásti je ještě připraví.

2. Všechna říšská privilegia, udělená kterýmikoli říšskými císaři, je třeba obnovit a znovu potvrdit. Rovněž je třeba vrátit všem vyhnancům statky, které jim byly neprávem odňaty nebo které sami opustili; s tímto navracením začne vévoda frýdlantský u své vlastní osoby a ochotně jako první vrátí všechny ostatní statky, které mu byly darovány nebo které jakýmkoli způsobem nabyl a které dříve patřily jiným, těm, jimž byly odňaty. Škody, které mezitím na statcích napáchala válečná příkoří, však původní držitelé pustí z mysli a nebudou za ně napříště žádat žádnou náhradu.

3. Všichni jezuité ať jsou jakožto původci válek a podněcovatelé zla naprosto vypovězeni z Římské říše, aby se napříště nevtírali na knížecí dvory a nepůsobili zmatky svými zhoubnými radami.

4. Ona zásada „kacířům se nemusí dodržet slovo“³ musí být od základu zrušena a všech uzavřených smluv je třeba se co nejpevněji držet s nejupřímnější věrností, bez jakékoli lsti a úskoku.

V. Kurfiřti vévoda saský a markrabě braniborský ať vyhlásí všeobecnou amnestii, protože škody, které jim byly způsobeny, a náklady vynaložené na vojsko a na jiné účely nelze nijak nahradit ani vrátit; a ať napříště nic nepožadují zpět.

6. Vojska obou stran ať jsou z říše odvedena proti cizím nepřátelům, nejlépe proti Turkům.

Kromě těchto smluv připojil vévoda frýdlantský ještě další požadavky, které se týkaly především jeho vlastní osoby; protože jich je jen málo a dostatečně ukazují ctižádost a lakotu toho nadmíru pyšného a hrabivého člověka, usoudil jsem, že nebude od věci připojit je sem.

Požadavky vévody frýdlantského týkající se jeho osoby, které byly předloženy a zaslány saskému kurfiřtovi spolu s výše uvedenými články neboli podmínkami.

I. Získá-li vévoda frýdlantský českou korunu, slibuje, že všem, kdo byli v minulých letech neprávem vyhnáni z Českého království, i všem, kdo kdykoli odešli do vyhnanství dobrovolně nebo z donucení, věrně vrátí jejich tamní statky; že povolí svobodu náboženství na všech místech; a že také falckraběte navrátí⁴ do jeho vlasti neboli Falce, ať už zbraněmi, nebo jinými, přátelštějšími prostředky.

2. Za Meklenbursko⁵, Zaháň atd., které mu císař daroval jako náhradu za jeho náklady a služby, a za ostatní dluhy, které mu ještě zbývají, nežádá vévoda frýdlantský nic jiného než Moravské markrabství.

3. Protože se mu bavorský vévoda Maxmilián na sjezdu kurfiřtů v Řezně postavil na odpor a byl hlavním původcem toho, že mu bylo odňato vrchní velení vojska, chce mu vévoda frýdlantský silou a zbraněmi vyrvat zemi zvanou ob der Enns⁶, kterou mu císař zastavil, jako náhradu za své pohledávky.

4. Vévoda frýdlantský žádá, aby se vojska obou stran spojila a byla svěřena jemu, aby je vedl proti nepřátelům. Slibuje, že tím donutí císaře, aby podepsal všechny smlouvy a chtě nechtě ratifikoval a potvrdil články uzavřené mezi ním a knížaty kurfiřty, vévodou saským a markrabětem braniborským.

Valdštejn se domníval, že to vše žádá takřka po právu, a věřil, že knížata to nemohou odmítnout, aniž by se tím dopustila těžké křivdy: tak se toho nadmíru domýšlivého člověka, který zapomněl na svůj původní stav, zmocnila pýcha a oddanost vojáků, jimiž vládl, jak se mu zlíbilo. Aby však ani často zmiňovaná knížata nezanedbala své zájmy, sepsala také své podmínky a poslala je vévodovi frýdlantskému k posouzení a potvrzení.

Když Valdštejn předložil všechny tyto body ve svůj prospěch a k upevnění míru a když byly předány kurfiřtům vévodovi saskému a markraběti braniborskému a projednány, navrhla také sama knížata ze své strany tyto články k upevnění míru.

Požadavky kurfiřtů saského a braniborského.

I. Jeho císařské Veličenstvo ať co nejrychleji propustí všechno své vojsko, jakmile je odvede z říše.

2. Ať arcibiskupství magdeburské spolu s halberstadtským nikdy znovu nežádá ani pro sebe, ani pro svého nejjasnějšího syna⁷.

3. Katolická liga ať zaplatí švédskému králi⁸, nebo spíše jeho vojsku, všechny náklady vynaložené v této válce a ať je vhodnými prostředky přiměje, aby se spokojeně vrátilo z říše tam, odkud přišlo.

4. Ať odstraní všechny jezuity jak ze své rady, tak z říše.

V. Za náklady, které vynaložil na minulé války, a za škody, které jeho vévodství způsobila císařská vojska (totéž žádal pro své markrabství braniborský kurfiřt), ať císař oběma odvede celé Slezsko.

6. Ať všude povolí svobodu náboženství.

7. Za osm sudů zlata⁹, které jeho císařské Veličenstvo dluží saskému vévodovi, ať mu dědičně převede Horní a Dolní Lužici a polovinu Českého království.

8. Ať navrátí prvorozeného syna falckého kurfiřta¹⁰ do Heidelbergu.

K tomu všemu ať vévoda frýdlantský císaře donutí, bude-li se zdráhat.