Knihovna · Třicetiletá válka · Itinerář

XIV. Opis listiny, jíž se nejvyšší důstojníci jízdy a pěchoty zavazují věrností Albrechtovi z Valdštejna, vévodovi frýdlantskému, v Plzni 12. ledna 1634. A císařský mandát o odvolání téhož vévody frýdlantského z vojenského velení

Rád bych zde uvedl dvě listiny: jednu závaznou, jíž se vojáci zavazují vévodovi frýdlantskému a osvědčují mu svou věrnost, a druhou zakazující, jíž se vojsku zakazuje, aby se napříště podřizovalo rozkazům vévody frýdlantského. Obsah první z nich je tento¹:

Mocí této listiny dáváme všem na vědomí: Když jsme se my, níže podepsaní generálové a plukovníci, z hodnověrných zpráv dozvěděli, že nejjasnější kníže a pán, pan Albrecht, vévoda meklenburský, frýdlantský, zaháňský a velkohlohovský atd., se pevně rozhodl složit zbraně a zcela se vzdát velení vojska, jednak pro různá příkoří, jichž se mu dostalo, a pro téměř každodenní pikle závistivců proti němu, jednak proto, že mu císař odepřel živobytí neboli proviant nezbytný k vydržování vojska; a když dobře chápeme, jak velkou škodu by tato rezignace přinesla nejen jeho císařskému Veličenstvu, ale i obecnému dobru a celému císařskému vojsku, neboť na ní nanejvýš závisí zkáza celé armády; a když jsme viděli, že dosud všechna naše naděje spočívá soustředěna v této jediné hlavě, které jsme až dosud ve všech nebezpečích poslušně a věrně sloužili, a že naše vlastní osudy jsou s odchodem nejlepšího vojevůdce ohroženy, neboť on jediný chce a může naše služby odměnit ze své laskavosti k nám: nemohli jsme tuto pohromu, postihující v jediné hlavě naše vojsko, nepociťovat nanejvýš bolestně. Abychom jí tedy včas předešli, vyslali jsme jednomyslně k nejjasnějšímu vévodovi frýdlantskému polního maršála Ilova a pro větší váhu jsme k němu přidali čtyři plukovníky, Morwaldta, Predawa, Losyho a Hennersama², muže mimořádně statečné, aby vévodu odprosili od navrhované a již téměř rozhodnuté rezignace a zavázali jmenovanému vévodovi nejvyšší věrnost celého našeho vojska, ba všechny síly, život i krev, setrvá-li ještě nějaký čas, dokud by se pro vojsko nenašly aspoň nějaké prostředky odjinud.

Tato naše věrnost a upřímná láska k našemu nejlepšímu otci zmohla tolik, že našim přáním vyhověl, a to tak, že slíbil, že vojsko v žádném případě neopustí bez našeho souhlasu nebo aspoň bez našeho předchozího vědomí. Abychom tedy nebyli obviněni z nevděku za tuto jeho milost, zavazujeme se všichni, kolik nás je, řečenou přísahou, že mu prokážeme veškerou věrnost a obětujeme za něj život až do poslední kapky krve. Přísaháme také v nejslavnostnější formě, jaké jsme schopni, že kdyby snad někdo z nás během času od tohoto slibu odpadl, nasadíme všichni majetek, jmění, život i krev, abychom jeho věrolomnost náležitě potrestali. To vše bez jakékoli lsti, úskoku a dvojsmyslnosti stvrzujeme a potvrzujeme svými podpisy. V Plzni 12. ledna 1634.

Z toho lze snadno vyvodit, jak si vévoda frýdlantský připoutal mysl téměř všech vojáků a jak zhoubný požár by byl vzplanul, kdyby nebyl včas uhašen, když už už vyšlehával zpod popela.

Císařský mandát vojenským velitelům o odvolání vévody frýdlantského z vojenského velení.

My, Ferdinand, z Boží milosti zvolený císař a rozmnožitel říše po všechny časy atd., přejeme ze srdce s císařskou milostí a vším štěstím zdar všem generálům, také plukovníkům a podplukovníkům, majorům, rytmistrům jízdy a kapitánům pěchoty a všem, kdo zastávají vojenskou hodnost. A obsahem této listiny dáváme všem na vědomí, že jsme byli ze závažných a naléhavých důvodů nuceni nevyhnutelně vyměnit našeho generalissima a vrchního polního velitele, a proto všechny císařskou mocí vyjímáme a zprošťujeme vojenské přísahy, jíž byli řečenému vévodovi zavázáni. Ustanovujeme však a na jeho místo prozatímně, neboli do našeho dalšího nařízení, dosazujeme nám milého a věrného Matyáše Gallase a chceme, aby mu všichni prokazovali neméně poslušnosti, úcty a podřízenosti než kterémukoli generálovi, jehož jsme kdy ustanovili, pod pohrůžkou naší nejtěžší nemilosti a nevyhnutelného trestu na statcích i na hrdle.

A ačkoli nám bylo také oznámeno, že někteří z našich předních velitelů přisvědčili na shromáždění konaném v Plzni poněkud víc, než se slušelo, přece – protože snadno vidíme, že k tomu byli svedeni mylnou představou a prázdnými sliby – prohlašujeme, že všem milostivě a úplně odpouštíme všechno, co tehdy snad bylo podniknuto proti nám a naší vládě, s výjimkou dvou³, které si vyhrazujeme k našemu vyšetření a potrestání. Konečně ujišťujeme všechno vojsko nám podřízené, že je nikdy neopustíme, že všem budeme i nadále prokazovat svou milost, jak jsme to dosud vždy činili, a že vojsku obstaráme proviant a jiné potřeby, nakolik to bude v našich silách. Aby se však tato naše vůle dostala ke všem a protože čas nedovoluje vyhotovit více exemplářů, chceme, aby se stejná víra jako originálu přikládala opisům, které řečený Matyáš Gallas z naší moci podle originálu dá pořídit a vyhlásit; to je naše vážná vůle. Ve Vídni v Rakousích 24. ledna 1634, v patnáctém roce našeho panování v Římské říši, šestnáctém v Uhrách a sedmnáctém v Čechách.

Ferdinand (místo pečeti)