Knihovna · Třicetiletá válka · Itinerář

XV. Vypráví o mém pobytu u pana plukovníka Devereuxe. Dále o dobytí města Augsburku v době postní

Smrtí mého nejlepšího pána Waltera Butlera ve mně nevyhasla horlivost pomáhat bližním mezi vojáky; a protože jsem nemohl všude pomáhat lidem jejich vlastní řečí, neboť jsem jejich jazyk dostatečně neovládal, přešel jsem ke svým krajanům Irům k pluku pana Devereuxe a s ním jsem odešel k obléhání Augsburku¹. Čím větší rozlohou a počtem obyvatel je švábský Augsburk, tím zarputileji vzdoroval císaři, a proto byl dohnán k takové nouzi, že se tam nezdržovali ani lidského masa. Ostatních věcí nezbytných k obživě byl takový nedostatek, že míra piva stála šest zlatých a libra skopového masa se prodávala za třicet čtyři říšské tolary². Ale i psi, kočky, lasice, myši, plši a podobná zvířata byla v ceně, takže se za jedinou libru takového masa platilo dvanáct batzů³. Jako potrava se dávalo i oslí maso, jehož libra stála devět batzů. Nemluvím už o hrubším žitu smíchaném s otrubami, jehož korec přesahoval cenu dvaceti tolarů. Džbán obyčejného vína se pak směňoval za šest tolarů. Přesto se i při tak vysokých cenách našel jakýsi řečník nerozvážné troufalosti, který se nestyděl přesvědčovat přeplněné shromáždění, že je lepší krmit se jako voli a tažná zvířata senem a slámou ba že vojáci si mají raději ohryzat levou ruku a bojovat pravou, než se podrobit císaři. Na toto hanebné šílenství mu vojáci správně odpověděli, ať jde sám jako purkmistr svým příkladem napřed a vyzkouší, jak obtížné je bojovat jako mrzák jednou rukou. A zároveň se podrobili císaři za těchto podmínek:

I. Všichni vojáci posádky ve městě ať přísahají pod císařské korouhve.

2. Kromě jednoho kostela ať se všechny ostatní vrátí pravověrným.

3. Ať uvnitř hradeb na své náklady vydržují tři tisíce císařských vojáků.

Odtud se spěchalo k Ulmu⁴ a tomuto městu byl nejprve v předvečer Velikonoc odříznut přísun veškerých potravin, brzy nato však bylo shromážděným vojskem obklíčeno v celém svém rozsahu, a tak byly jeho bohaté zdroje ze všech stran sevřeny obléháním. My jsme však přes Geislingen⁵ na Velikonoční pondělí vytáhli do Lotrinska proti Francouzům, kteří spojenectvím a zbraněmi stáli na straně Švédů; o tomto tažení řeknu víc, až budu pojednávat o lotrinském vévodovi⁶. V té době se mnoho mluvilo o papeži Urbanovi VIII., jako by jednal spíše ve prospěch nepřátel než říše; o těchto řečech ať soudí jiní. Obzvlášť vtipné bylo to, co o velikonočních svátcích provedl jeden španělský voják kalvinistům, kteří se chystali usednout k večeři Páně. Vešel do jejich modlitebny s docela vyprahlým a vyschlým hrdlem a v pravou chvíli tam našel pohár naředěný jako díl pro jejich nepravou večeři; chopil se ho a vypil ho celými ústy jedním douškem. Pak směle popadl chléb, druhou polovinu večeře, a aby mu doušek neuškodil, snědl ho celý; a tak toho dne sám jediný štědře povečeřel za všechny.

Na této cestě jsme se zastavili v Tübingenu. Tübingen je město proslulé univerzitou, známé dobrými mravy a učenými muži; hrad ležící vedle něj na vysokém pahorku mu poskytuje velké bezpečí. Odtud jsme se vydali přes vesnice do krajnosti vyčerpané, zpustlé zčásti ohněm, zčásti hladem a zanedbáním, a přes velmi vysoké hory k Černému lesu (Němci mu říkají Schwarzwald). Když jsme se tam k večeru pokoušeli vstoupit do jedné vesnice, abychom v ní přenocovali, obyvatelé nás rázně odrazili; podplukovník nesnesl jejich drzost a rozkázal vyrazit brány násilím a přimět sedláky k veškeré vstřícnosti. Odtud jsme táhli přes Waldkirch⁷ směrem k Hochburgu⁸, a protože jsme slyšeli, že tento hrad drží durlašští se šesti pluky, museli jsme postupovat opatrně, aby nás nepřepadlo dvě stě vojáků, kteří nás chtěli tajně ze zálohy napadnout. Prošli jsme však bezpečně a bez úhony směrem k Freiburgu⁹; toto město je známé vzdělaností a svobodnými uměními a je mocnější Palladou než Martem. Odtud jsme pokračovali do Breisachu¹⁰. Breisach je jedna z předních pevností Evropy, leží na pahorku, který Rýn obtéká téměř dvojím ramenem, a je skvěle opevněn uměním i přírodou; má velmi hluboké příkopy, je obehnán dvojí, velmi silnou zdí a kolem dokola se otevírá rovina tak rozlehlá, kam až oko dohlédne.

Uprostřed náměstí je k vidění velmi vysoká věž, v níž je studna až neuvěřitelně hluboká; vodu z ní pro potřebu města neustále čerpá nějaké tažné zvíře, k té práci určené na obecní náklady. Pevnost má dále bašty opatřené veškerou válečnou výzbrojí; na západní straně města je přes Rýn položen velmi dlouhý a široký most a na jižní straně plují na vodě mlýny důmyslně nesené čluny neboli pontony. Viděli jsme tam také dělo o velikosti devíti loktů. Město tehdy právě drželo obsazené třicet tisíc vojáků. Když jsem tam se svým pánem, plukovníkem Devereuxem, nějaký čas pobýval, narazil jsem náhodou na dějepis sepsaný jakýmsi Němcem, v němž autor výmluvně pojednává o různých knížatech světa a mimo jiné velmi elegantně v tomto smyslu komentuje podobiznu největšího krále Velké Británie:

Hle, nad tebou, králi, stojí s Palladou učený Apollón, právem k tvé chvále, veliký Jakube¹¹; pod tebou je rozložena hojnost všech věcí – jak šťastný je tvůj lid, veliký Jakube!

Jak velký nedostatek všech věcí nezbytných k obživě jsme v tomto kraji vytrpěli, lze slovy vylíčit jen stěží; a protože se už tři dny nedostávalo proviantu lidem ani koním, vydali jsme se do Ensisheimu¹². Kolem tohoto jakž takž opevněného městečka teče řeka, které říkají Ill a která pramení v alsaských horách. Potom jsme pokračovali do Molsheimu¹³ a tam jsme zažili neméně tíživou nouzi o potraviny, a proto jsme spěchali co nejrychlejšími pochody do lotrinského tábora, kde jsme se dozvěděli o našich vojscích, která nedaleko odtud bedlivě držela stráž, upřena na nepřítele. Brzy po našem příchodu se lotrinskému vévodovi Karlovi zdálo, že se mu naskytla vhodná příležitost obsadit Belfort¹⁴; vyslal proto se stem dragounů kapitána Mercyho¹⁵, muže nanejvýš vybaveného odvahou i zbraněmi, s nímž už bylo několik eskadron Chorvatů; o výsledcích tohoto podniku řeknu jinde.

Mezitím přichází zpráva, s jak šťastnými znameními nedávno bojoval u Řezna a Nördlingenu¹⁶ uherský král Ferdinand III., generalissimus císařského vojska. Uhry tato zpráva natolik povzbudila, že svému králi přislíbili obrovskou sumu peněz na další vedení války v Německu. Téměř v téže době, když Španělé se statečnou odvahou a bdělou horlivostí dobyli Trevír, byl zajat kurfiřt Filip Kryštof¹⁷ z urozeného rodu ze Söternu a odveden do Bruselu, protože prý spřádal s Francouzem plány proti říši. Bavorský vévoda Maxmilián pojal se svolením papeže za manželku starší dceru císařovu, svou neteř¹⁸. Vévoda lotrinský nebezpečně ulehl s vředem a z nebezpečí vyvázl, když nemoc překonal, ne však bez ztráty krve. Tento vévoda byl od přírody vlídný a zároveň císaři v každém osudu vždy nanejvýš věrný; z lásky k němu ochotně vydal v sázku nejistou a nebezpečnou nejen své vévodství s tolika vznešenými a bohatými městy, nýbrž i život a všechno, co měl.