Knihovna · Třicetiletá válka · Itinerář

XXV. O našem postupu proti Švédům v Pomořansku

Když se náš generál s celým vojskem přiblížil k Neubrandenburgu, vyslal hned 28. října polního podmaršálka hraběte de Ridberg s několika pluky, aby prozkoumal, jaká je cesta; sám se mezitím zastavil v Malchinu. Malchin má velmi úzký přístup, takže jím stěží pohodlně projede čtyřspřeží; po obou stranách jsou obrovské srázy a velmi bahnité příkopy, a kdo do nich střemhlav spadne, musí nutně zahynout. Protože se tu naše vozatajstvo příliš hnalo a jedni chtěli předběhnout druhé, utrpěly vozy i lidé velkou škodu, když se po obou stranách řítili do hlubokých jam. Dne 25. října¹ jsme prošli Neubrandenburgem. Když jsme odtud chtěli táhnout k Prenzlau proti nepříteli, o kterém se říkalo, že je obléhá, přišla zpráva, že oblehl Suetin. Spěchali jsme tedy tam úsilnými pochody, dnem i nocí. Když jsme však přišli na dohled Prenzlau², nepřítel se o našem příchodu dozvěděl, ihned obležení zrušil a unikl. Gallas za ním poslal generálního strážmistra hraběte de Bucheim s nejvybranějšími oddíly jízdy; ten nepřítele pronásledoval, nemálo jich pobil a dost jich zajal a odeslal do našeho tábora. Následujícího dne poslal Gallas na pomoc, aby snad Bucheim neutrpěl nějakou újmu, druhého generálního strážmistra, Bredowa³, s dragouny, kterým velel plukovník Devereux; ti zamířili k Tribsees⁴. Získali vhodného průvodce, vojáka, který kdysi sloužil u Švédů, ale pro křivdu, která se mu tam stala, si vymohl propuštění a přešel k císaři. Podle jeho rady skrytě naložili na vozy čluny, s jejichž pomocí měli převézt vojáky přes řeku, a rychlým pochodem spěchali k Tribsees. Když byli od něj vzdáleni jen půl míle, poslali napřed jednoho Ira, který uměl anglicky, aby oznámil, že obyvatelům Tribsees jde na pomoc jeden pluk; ať jen otevřou brány a vpustí přátele. Když bylo vše takto připraveno, část dragounů doprovází irského průvodce a druhá část se mezitím převáží přes řeku. A zatímco ti první čekají u brány na odpověď velitele z města, druzí obsadí obě bašty a všechny nepřátele v nich pobijí; stalo se to kolem půlnoci 5. listopadu 1637. Když byly tyto bašty obsazeny, bylo už snadné donutit ostatní ke kapitulaci. Zapálili totiž, jak bylo domluveno, pochodeň, aby ji druhové viděli, a přivolali ostatní na pomoc; a hned o dvě hodiny později byla mezi Devereuxem a obyvateli Tribsees uzavřena dohoda, že čtyři anglické jízdní setniny odejdou se čtyřmi děly a s veškerým vozatajstvem a budou odvedeny na bezpečné místo, což se také stalo. Když se tu generál Bredow dozvěděl, že Wranglovi⁵ vojáci jsou rozptýleni po vesnicích, chystal se proti nim co nejrychleji vytáhnout. Oni se však už dozvěděli o kapitulaci Tribsees, a protože takto rozptýleným silám nedůvěřovali, spojili se na rozlehlé planině. Tam je nicméně císařští napadli a svedli s nimi bitvu, v níž nepřátelé nebojovali o nic méně odvážně. Protože však císařští stáli proti nepříteli neochvějně a necouvli ani o krok, přiklonilo se vítězství na jejich stranu. V této opravdu krvavé bitvě vynikl nade všechny generál Bredow: bojoval v šiku v první řadě s taseným mečem, sekal a bodal do nepřítele, způsobil mu velké krveprolití a svým mužům tím nesmírně dodal odvahy. Císařští ukořistili na nepříteli celkem deset praporců, z toho devět jezdeckých, a odpoledne téhož dne dorazili sami jako poslové svého vítězství do Kiko. Přivedli také zajatého podplukovníka a majora s mnoha dalšími důstojníky; počet padlých se nedal zjistit. Zbytek nepřátel prchal ke Stralsundu. Kolem téže doby bylo město Breda⁶ tak těsně obleženo Holanďany, že mu Španělé nemohli nijak přispět na pomoc. Španělský infant, kardinál-princ, aby nepřítele od obléhání odvrátil, přitáhl se svým vojskem k Venlu a během několika dní je dobyl, stejně jako Roermond. Nepřátelé však proto od obléhání Bredy neupustili, naopak na ni dotírali ještě usilovněji; a třebaže se posádka Holanďanům statečně bránila, nemohla obležení vydržet dlouho, protože se jí nedostávalo věcí potřebných k obraně.

Generál Banér mezitím převedl své vojsko na východní břeh Odry, zatímco Gallas byl právě zaměstnán znovudobýváním Suetinu. Tam jsme poslali na pomoc dva tisíce pěšáků, a jakmile dorazili, přesunuli jsme se hned kolem čtvrté hodiny ranní se čtyřmi děly k Luetzu⁷. Na tomto místě jsem poznal podivuhodný způsob, jakým Pomořané vaří pivo. Nejprve namočený ječmen, aby rychleji vzklíčil, týden suší, potom ho na mlýně zlehka našrotují a se vším ostatním dají do kotle; uvařené pivo pak během čtyřiadvaceti nebo třiceti hodin vyčistí tak, že je čiré a chutné, zrovna jako by kvasilo mnoho týdnů. Kdyby se však toto pivo během zmíněné doby aspoň zčásti neodprodalo, jistě by velmi rychle zkyslo na ocet.

Dne 11. prosince se naše císařská vojska zmocnila velmi pevného zámku Luetz, ležícího na vyšším kopci, a dvěma stům švédských vojáků posádky povolila podle dohody odchod a bezpečný průvod. Třináctého téhož měsíce odtáhl hrabě de Ridberg s kyrysníky, které shromáždil, z tábora a během následujících dvou dnů ho hned následoval Gallas téměř s celým vojskem. Cestou se setkal s Františkem Albrechtem Sasko-Lauenburským, s nímž projednal válečné záležitosti. Bredow se svými jezdeckými oddíly zamířil k Anklamu.