Knihovna · Mongolská říše a cesty na Východ · Mniši chána Kublaje

II. Příběh Mar Jahballahy, katolikosa a patriarchy Východu

[Košang v severní Číně a poustevna Rabbana Saumy v horách u Chanbalyku, čtyřicátá až šedesátá léta 13. století. Kapitola vypráví o původu Markose, pozdějšího patriarchy Mar Jahballahy III., o jeho příchodu k Rabbanu Saumovi a o jeho mnišských začátcích.]

V Božím předzvědění je známo všechno. A myšlenky lidských synů, ať už patří na pravici, nebo ať patří na levici,¹ jsou mu všechny zjeveny ještě dříve, než se v hrudi utvoří. Podle jejich povahy tedy vyvoluje a ospravedlňuje, jsou-li dobré, a kvůli nim, jsou-li zlé, kárá a trestá. Mojžíšovi pak bylo řečeno: „Hle, ustanovil jsem tě bohem pro faraona“ (Ex 7,1). A jeho vyvolení dává poznat dobrou vůli Mojžíšovu a tvrdost srdce faraonova. Neboť ještě dříve, než farao byl, vědělo se u Boha, že bude zatvrzelého srdce, a byl zavržen. A Jeremiášovi Bůh řekl: „Dříve než jsem tě utvořil v životě matky, znal jsem tě, a dříve než jsi vyšel z lůna, posvětil jsem tě a dal jsem tě národům za proroka“ (Jr 1,5). A Pavel řekl: „Bůh nezavrhl svůj lid, který mu byl od samého počátku znám“ (Ř 11,1–2), a to zajisté pro jejich dobrou vůli a čisté myšlenky.

Na osobě toho, kdo je vyvolen, se pak ukazují jistá znamení vyvolení a vychází z něho jistá záře, která dává poznat, že je hoden milosti. Člověk, který má osvícenou mysl, je vnímá, ale člověk, který chápavou mysl nemá, o nich neví. A protože ten, o němž budeme mluvit, byl vyvolen k vznešenému způsobu života, je třeba, abychom vylíčili, jakým způsobem byl vyvolen, a potvrdili, že se to shodovalo s jeho vůlí.

Ve městě Košangu² v zemi Východu žil jeden spravedlivý a věřící muž, čistý a bez poskvrny, který ustavičně sloužil Bohu v jeho chrámě a přísně a bedlivě zachovával jeho zákony. Jeho jméno bylo Bajniel; byl to arciděkan³ a měl čtyři syny. Nejmladší z nich se jmenoval Markos⁴ a byl vycvičen v církevní učenosti více než všichni jeho bratři. […]⁵ a napomínali ho v těchto a v mnoha podobných věcech, ale zdálo se jim, že mluví spíše k soše než k rozumnému člověku. Avšak ani poté, co zakusil soužení mnoha způsoby, se neodvrátil ze své dráhy a jeho mysl neustala ve svém hledání. Naopak zamířil přímo ke svému cíli a po patnácti dnech veliké námahy došel na místo, kde byl Rabban Sauma. A pozdravil Rabbana Saumu pozdravem pokoje, a ten se z něho zaradoval a s radostí ho přijal.

A když si Markos odpočinul a občerstvil se, zeptal se ho Rabban Sauma a řekl: „Můj synu, odkud přicházíš? A jak se ti přihodilo, že jsi přišel na tuto horu? V kterém městě bydlí tvoji příbuzní? Kdo je tvůj otec a čí jsi syn?“

A Markos mu odpověděl a řekl: „Jsem syn Bajniela, arciděkana města Košangu, a jmenuji se Markos.“

A Rabban Sauma mu řekl: „Z jakého důvodu jsi ke mně přišel s takovou námahou a únavou?“ A Markos mu řekl: „Chci se stát mnichem. Protože jsem slyšel pověst o tobě, zanechal jsem všeho a vyhledal jsem tě; neodpírej mi, po čem toužím.“ A Rabban Sauma mu řekl: „Bratře náš, tato cesta je těžká. I staří a zkušení mniši snášejí její tvrdost jen s největší námahou; mám snad dovolit, aby po ní kráčeli mládenci a děti?“ A když ho mnoha slovy přemlouval, aby se vrátil ke svým rodičům, a Markos se přemluvit nedal, přijal ho Rabban Sauma k sobě do cely a vyučoval ho; a oblékl ho do vlněného roucha a dal mu lopotit se v asketickém životě. Po třech letech přijal Markos postřižiny, to jest mnišský šat, od zbožného metropolity Mar Nestorise,⁶ a to prvního dne týdne, v neděli, kdy se říká modlitba začínající slovy „Rúchá Paraklítá“.⁷ A dál konal mnoho asketických skutků a zachovával posty, které trvaly celý den až do večera. A lopotili se na té hoře, aby pěstovali čistotu a svatost, a utěšoval je Bůh, jemuž svěřili své duše.