Knihovna · Mongolská říše a cesty na Východ · Mniši chána Kublaje

IV. Rabban Markos je vysvěcen na metropolitu a přijímá jméno Mar Jahballaha; Rabban Sauma se stává generálním vizitátorem

[Kolem roku 1280. Katolikos Mar Denha odradí oba poutníky od cesty do Jeruzaléma, vysvětí Markose na metropolitu pro Čínu a dá mu jméno Jahballaha; Rabbana Saumu jmenuje generálním vizitátorem. Cestu na východ jim však uzavře válka, a tak se vracejí do kláštera Mar Michaela z Tar'ilu, kde má Jahballaha dva prorocké sny.]

A tak se ti dva mniši obrátili zpět a přišli k Mar katolikosovi;¹ ten se zaradoval, když je uviděl, a řekl jim: „Teď není čas na cestu do Jeruzaléma. Na silnicích panuje nepokoj a cesty jsou přerušeny.² A hle, přijali jste již požehnání ode všech domů Božích i od svatyní, které v nich jsou; a já mám za to, že když je člověk navštíví s čistým srdcem, není služba, kterou jim tím prokáže, o nic menší než pouť do Jeruzaléma. Nyní vám chci dát radu, která je namístě, a sluší se, abyste jí uposlechli. Rozhodl jsem se, že Markose ustanovím metropolitou a že mu udělím apoštolský dar.³ A pokud jde o tebe, Rabbane Saumo, tebe učiním generálním vizitátorem;⁴ a vás oba pošlu zpět, každého z vás do jeho vlastní země.“ A ti mniši mu na to řekli: „Slovo Mar našeho otce pochází z příkazu Kristova, a kdo je nevykoná, ten se dopouští přestoupení příkazu. Přesto však vyjevíme svou myšlenku a ukážeme, co je skryto v našem srdci.

Nepřišli jsme z oné země⁵ proto, abychom se obrátili a šli tam zase zpátky, a nemáme v úmyslu znovu snášet ty útrapy, které jsme už jednou vytrpěli. Neboť člověk, který dvakrát klopýtne o týž kámen, je blázen. A nadto prohlašujeme, že tohoto daru nejsme hodni a že pro nedokonalé tvory, jako jsme my, je odpovědnost tohoto druhu příliš těžká. To, oč usilujeme, je toto: přebývat v klášteře a sloužit Kristu, dokud nezemřeme.“ Tehdy jim katolikos řekl: „Tento dar se pro vás hodí a tato odpovědnost přísluší vaší skromnosti.“ A když ti dva mniši viděli, že jejich výmluva není nic platná, řekli: „Staň se vůle našeho otce.“

Katolikos pak řekl: „Až dosud nikdo nenazval Rabbana Markose ‚Mar Markos‘, já ho však tímto jménem nazývat chci. Pomyslel jsem ovšem i na toto: napíšeme na lístky několik jmen a položíme je na oltář. A tím jménem, které z nich vyjde s nějakým jasně rozpoznatelným znamením, budeme Markose nazývat.“⁶ A učinil tak a vyšlo jméno Jahballaha;⁷ a katolikos řekl: „To je od požehnaného Pána, budiž požehnán!“ A oba byli shledáni hodnými cti. Rabban Markos přijal od katolikosa Mar Denhy hodnost metropolity stolce Kataje a Ongu,⁸ v třicátém pátém roce svého věku. Také Rabban Sauma od něho přijal požehnání a byl jmenován „generálním vizitátorem“. A oba dostali doporučující listy; list každého z nich byl sepsán podle toho, co vyžadovala jeho služba.

Po několika dnech však přišla zpráva v tom smyslu, že cesta, po které sem přišli, je zcela přerušena a že je nemožné, aby jí kterýkoli člověk použil, neboť srdce králů na obou pomezích se změnila, totiž krále na jedné straně řeky Gihonu a krále na straně druhé.⁹ A proto se ta dvě světla¹⁰ vrátila do kláštera Mar Michaela z Tar'ilu¹¹ a usadila se ve své cele na dva roky, o něco více či méně.

Jedné noci pak, když Mar Jahballaha spal, viděl sen; a zdálo se mu, že vešel do velikého kostela a že v tom kostele byly obrazy svatých a že uprostřed nich byl kříž. I vztáhl pravou paži, aby od něho přijal požehnání, ale čím víc paži natahoval, tím víc se prodlužovala, a kříž stoupal vzhůru, až dospěl k vrcholu chrámu; tam jej uchopil a políbil a potom z kostela vyšel. A uviděl vysoké stromy, které byly obtěžkány rozličnými druhy tvrdých plodů i rozmanitými plody měkkými; a začal je trhat a jíst a dával z nich zástupu lidí, kteří se tam shromáždili, a sytil je jimi.

Když se probudil, pověděl o tom snu Rabbanu Saumovi a řekl: „Viděl jsem sen a ten mě znepokojuje.“ A Rabban Sauma mu řekl: „Vyprávěj mi svůj sen.“ A když mu jej vyprávěl, Rabban Sauma mu jej vyložil a řekl: „To, že se tvá paže prodloužila, když jsi ji vztáhl, abys přijal požehnání od kříže a od obrazů svatých, ukazuje, že dorosteš do veliké postavy otců.¹² A to, že jsi jedl z ovoce těch stromů a že jsi z něho dával jíst lidem, ukazuje, že ty sám budeš požívat nebeského daru, který na tobě spočívá, a že také mnoha lidem dáš požívat téhož daru.“

A opět, jiné noci, viděl Mar Jahballaha jiné vidění. Zdálo se mu, jako by seděl na vysokém trůnu a jako by kolem něho bylo shromážděno mnoho lidí a on je učil. A jak mluvil, jeho jazyk se prodlužoval víc a víc, až mu jeho větší část vyšla z úst; a potom se rozdělil na tři díly a na špičce každého dílu se objevilo cosi, co se podobalo ohni. A lidé, kteří tam byli, žasli a chválili Boha. Když se probudil, vyprávěl svůj sen opět Rabbanu Saumovi a ten mu řekl: „To není sen, neboť je to zjevení a zjevení se to podobá; a v ničem se to neliší od zjevení Ducha, který v podobě ohnivých jazyků spočinul na apoštolech (Sk 2,3). A vpravdě na tobě spočívá Duch svatý a do tvých rukou bude dán patriarší stolec, abys dovršil jeho službu a přisluhoval jeho působení.“