Knihovna · Mongolská říše a cesty na Východ · Mniši chána Kublaje

IX. Král Gajchatu a Mar Jahballaha

[Léta 1291–1292, letní tábor ílchánů na Alataku a Marágha. Na trůn nastupuje Arghunův bratr Gajchatu, který křesťanům přeje; zestárlý Rabban Sauma staví v Maráze kostel Mar Mariho a Mar Jiřího.]

Církev strávila v tomto stavu několik dní, když tu náhle vystoupil mladší bratr zemřelého krále, který se jmenoval Irnaghin Tonghin, a byl korunován na krále pod jménem Gajchatu.¹ Ujal se žezla království a usedl na trůn svého bratra. Začal vládnout roku 1602 Řeků [1291],² v měsíci ábu [srpnu] toho roku. Všechno stvoření žilo v pokoji, vzpoura zemřela a skryla se, světlo spravedlnosti vzešlo a ukázalo se, neboť Gajchatu, blažený král, se neodchýlil od cesty svých otců. Každého z těch, kdo se drželi rozličných náboženství, potvrdil v jeho postavení a prokazoval úctu představeným všech věr, ať to byli křesťané, Arabové,³ židé, nebo pohané. Nehleděl na osobu žádného člověka, neuchýlil se ani neodbočil od spravedlnosti a zlato pro něj bylo jako struska. Jeho almužny byly bez míry a jeho milodarům nebylo konce. Neboť každý, kdo ho prosil, dostal, jak je psáno (L 11,10), a kdo hledal, nalezl; a zkušenost ukázala, že to platilo doslova.⁴

Na vládu tedy nastoupil v onom měsíci roku, o němž byla řeč výše. V den svátku památky svaté Marjam⁵ – její modlitba ať je nad světem! –, který se slaví v polovině měsíce ábu, vešel do kostela, který Dokuz-chatun⁶ zřídila v požehnaném královském táboře. Pobývali totiž v té době na hoře, která se nazývá Alatak.⁷ Když náš otec katolikos sloužil svatá tajemství, král se radoval a velmi se veselil; a dal katolikosovi dary, totiž dvacet tisíc dinárů a devět nádherných díbádžů.⁸ Toho dne se tam shromáždili synové králů i dcery královen, emírové, velmoži i vojska. A sláva svaté katolické církve⁹ byla stejně veliká, ba ještě větší, než byla dříve. A srdce křesťanů nabyla odvahy a zesílila, když poznali smýšlení vítězného krále a uslyšeli jeho slova, neboť jeho dobré vlastnosti a milostivé skutky se daly rukama nahmatat. A den ode dne ta sláva rostla a lesk jejich církve se rychle rozmáhal; a dělo se to díky velké péči a prozíravosti a díky moudré správě Mar katolikosa, při níž užíval svého rozumu k oslavě synů království.¹⁰

Protože pak Rabban Sauma byl už starý muž, stal se mu tvrdý život Mongolů a dlouhé pobývání v pustinách nesnesitelným. Vymohl tedy na vítězném králi Gajchatuovi, aby vydal rozkaz, že smí ve městě Maráze postavit kostel a uložit v něm nádoby a roucha určená k bohoslužbě v onom kostele, který zemřelý král Arghun zřídil v královském táboře. A král jeho žádosti vyhověl. Jakmile toto svolení dostal, vydal se ihned na cestu do města Marághy a vzal s sebou nádoby a roucha k bohoslužbě Mar katolikosa. Položil základy a vystavěl krásný kostel zasvěcený jménu Mar Mariho a Mar Jiřího, slavného mučedníka.¹¹ A byly do něj uloženy ostatky čtyřiceti mučedníků, Mar Štěpána, Mar Jakuba, který byl rozsekán na kusy, a Mar Demetria, mučedníka.¹² Vybavil jej drahocennými nádobami a rouchy pro bohoslužbu všeho druhu a založil řadu nadání, z nichž by se mohlo vždy opatřovat a udržovat všechno, čeho bude pro kostel zapotřebí. A to učinil s pomocí vznešeného Mar Jahballahy, katolikosa. A v létě následujícího roku přišel vítězný král Gajchatu dvakrát do cely v Maráze, pobyl u Mar katolikosa tři dny a radoval se převelikou radostí. A dal Mar katolikosovi veliké dary a obdarování, totiž zlatou pajzu, to jest tabulku, které se říká „sunkor“,¹³ a sedm tisíc dinárů.