Staré texty

Knihovna · Mongolská říše a cesty na Východ · Mniši chána Kublaje

VIII. Dobré skutky krále Arghuna a jeho smrt

[Léta 1288–1291, královský tábor ílchána Arghuna a Marágha v Ázerbájdžánu. Po návratu Rabbana Saumy z Evropy dává Arghun u svého stanu postavit stanový kostel, navštěvuje katolikosa a dává pokřtít svého syna; kapitola končí jeho smrtí v březnu 1291.]

Roku 1598 Řeků [1287]1 vydal král Arghun2 příkaz, aby byl Mar Jahballaha přiveden do královského tábora, tak jak o to žádal Rabban Sauma. A ke cti katolikosově a také proto, aby posílil srdce všech křesťanů, kteří vyznávali Krista, a aby mezi nimi rozmnožil lásku k němu, postavil kostel tak blízko brány trůnu,3 že se provazy závěsů toho kostela proplétaly s provazy jeho příbytku. A uspořádal velkou hostinu, která trvala tři dny, a král Arghun sám nosil katolikosovi jídlo a podával číši s nápojem jemu i všem, kdo byli v jeho průvodu. Král také dbal o to, aby ctihodní muži, svatí otcové, kněží, jáhni a mniši v kostele bděli a odříkávali hodinky a aby ten, kdo tluče na dřevo,4 jímž se svolává k modlitbě, v tom kostele nikdy nezahálel. A tak rostla sláva křesťanů, východních i západních,5 až nakonec jedněmi ústy volali: „Požehnán buď Pán, který nás obohatil! Pán navštívil svůj lid a zjednal mu vykoupení!“6 A když se královský tábor stěhoval, kněží stěhovali i kostel a všechno, co k němu patřilo. Rabban Sauma se stal správcem toho kostela, jeho představeným a hospodářem a rozděloval jídlo a věci potřebné kněžím, jáhnům, vizitátorům a strážcům kostela. Tak to totiž přikázal král Arghun pro velkou náklonnost, kterou k němu choval, a proto, aby nikdy neustávala eucharistická oběť za něho ani modlitby, které se za něj konají.

A následujícího roku, to jest roku 1599 Řeků [1288],7 v měsíci ílúlu [září], přišel král Arghun do cely8 ve městě Maráze, aby navštívil Mar katolikosa. Předtím, v měsíci ábu [srpnu], dal pokřtít svého syna9 a přikázal mu, aby přijal svatá tajemství, která dávají odpuštění. A tak se šířilo zvěstování života a evangelium království nebeského se rozhlašovalo po celém světě, až se nakonec lidé ze všech stran scházeli do patriarchovy cely, aby odtud došli pomoci. A nebyli to pouze křesťané této víry, kteří se tam v zástupech hrnuli, aby jim Mar katolikos pomohl ve splnění jejich žádostí.10

Když pak tento stav věcí, o němž jsme mluvili, krátký čas potrval, Bůh, Pán veškerenstva, Pán smrti i odchodu, přenesl krále Arghuna do sídla radostí a do lůna Abrahamova.11 A při jeho odchodu spoutal zármutek celou církev, která je pod nebesy, neboť to, co se dálo před jeho časem a dálo se špatně, došlo za jeho času velké nápravy. A kdo by změnou panování neutrpěl? Vždyť jak by tomu mohlo být jinak? Hle, je to věc těžká pro každého člověka a nesnadno se líčí. Vždyť kdy se člověk seznámí s královými velmoži a se všemi členy královského domu, o samém králi té doby ani nemluvě?

Vysvětlivky

  1. „Rok Řeků“ je seleukovská éra, počítaná od října 312 př. n. l.; rok našeho letopočtu dostaneme odečtením 311 (pro říjen až prosinec 312). Rok 1598 by odpovídal roku 1286/87; Rabban Sauma se však vrátil z Evropy až roku 1288. Už vydavatel syrského textu P. Bedjan proto poznamenává, že letopočet 1598 nemůže být správný (rok 1288 je rok 1599 Řeků); Budge opravuje údaj na 1600 (= 1288/89). ↩

  2. Arghun, syn Abakův, čtvrtý ílchán mongolské Persie (1284–1291). Sám byl buddhista, křesťanům však přál a hledal na Západě spojence proti egyptským mamlúkům – proto vyslal Rabbana Saumu do Evropy. ↩

  3. Tj. vchodu králova trůnního stanu. Budge: kostel byl stan. Stanové kaple v těsné blízkosti panovníkova obydlí popisují u velkých chánů Güjüka a Möngkeho už Jan z Plana Carpini a Vilém z Rubruku. ↩

  4. Dřevěná deska (syr. nákóšá), do níž se tluče paličkou, svolává ve východních církvích k modlitbě místo zvonů. Budge: „svatými otci“ jsou míněni biskupové. ↩

  5. Východními jsou míněni věřící církve Východu („nestoriáni“), k níž patřil katolikos i autor; západními patrně západosyrští jakobité a ostatní křesťané ílchánovy říše. ↩

  6. Zvolání spojuje slova Za 11,5 („Požehnán buď Hospodin, že jsem zbohatl“) se začátkem Zachariášova chvalozpěvu (L 1,68). ↩

  7. Září roku 1599 Řeků je září 1288. Bedjan váhá mezi roky 1288 a 1289; Budge opravuje letopočet na 1601 a klade událost do roku 1289 (září 1289 ovšem spadá ještě do roku 1600 Řeků). Je-li chybný letopočet předchozího odstavce, může být posunut i tento. ↩

  8. „Celou“ nazývá text patriarchovo sídlo (Budge: palác). Marágha, město východně od Urmijského jezera v dnešním severozápadním Íránu, byla tehdy jedním ze sídel ílchánů i sídlem katolikosa. ↩

  9. Budge doplňuje jméno a rok narození: Charbanda, narozený roku 1281, pozdější ílchán Öldžejtü (1304–1316). Při křtu dostal jméno Mikuláš na počest papeže Mikuláše IV.; jeho matka Uruk-chatun byla křesťanka. V dospělosti přijal islám. ↩

  10. Budge: text je na tomto místě porušen a překlad nejistý. V syrském textu stojí doslova „ne od křesťanů víry“; Bedjan navrhuje číst „nejen“. Smysl je patrně ten, že pomoc u katolikosa hledali i jinověrci. ↩

  11. Arghun zemřel v březnu 1291 (Budge: 10. března) po několikaměsíční nemoci; perské prameny ji přičítají „elixíru dlouhého života“, který mu podával indický mnich. Lůno Abrahamovo: místo odpočinutí spravedlivých (L 16,22); o králi, který nebyl křesťan, je to výraz mimořádné vděčnosti. ↩