Knihovna · Mongolská říše a cesty na Východ · Mniši chána Kublaje

VII. Cesta Rabbana Saumy do země Římanů jménem krále Arghuna a katolikosa Mar Jahballahy

[Léta 1287–1288. Ílchán Arghun, který chce s pomocí křesťanských králů Západu dobýt Palestinu a Sýrii, vysílá Rabbana Saumu z Persie do Evropy: přes Konstantinopol a Neapol do Říma, kde právě není papež, odtud do Janova, do Paříže a do Gaskoňska a po zimě strávené v Janově znovu do Říma k nově zvolenému papeži. Kapitola je výtahem ze ztraceného perského deníku samotného Rabbana Saumy.]

Mar Jahballaha, katolikos,¹ pak nabýval na moci a jeho vážnost před králem a před královnami rostla den ode dne. Strhl kostel Mar Šalíty, který byl v Maráze, a s velmi velikým nákladem jej postavil znovu. A místo aby užil trámů, zbudoval jej o dvou lodích;² a po jeho straně si postavil celu, aby v ní bydlel. Jeho náklonnost k domu krále Arghuna³ byla totiž velmi vřelá, protože Arghun miloval křesťany celým svým srdcem. A Arghun zamýšlel vytáhnout do zemí Palestiny a Sýrie, podrobit si je a zmocnit se jich, ale řekl si sám u sebe: „Jestliže mi nepomohou západní králové, kteří jsou křesťané, nebudu moci své přání naplnit.“ Požádal tedy katolikosa, aby mu dal moudrého muže, „takového, který se k tomu hodí a je schopen ujmout se poselstva, abychom ho k těm králům mohli poslat“. A když katolikos viděl, že není žádného muže, který by znal ten jazyk, kromě Rabbana Saumy, a protože věděl, že ten je k tomu plně způsobilý, přikázal mu, aby se s poselstvem vydal on.

Vyslání Rabbana Saumy

Tehdy Rabban Sauma řekl: „Po tomto poselstvu velmi toužím a přeji si jít.“ Král Arghun mu tedy bez meškání napsal výnosy (pukdany) ke králi Řeků a ke králi Perogajů, to jest Římanů,⁴ a jarlyky a dopisy a dal mu dary pro každého z těch králů, jimž psal. Rabbanu Saumovi samému dal dva tisíce mitkálů zlata a třicet dobrých jízdních zvířat a pajzu.⁵ Rabban Sauma pak přišel do cely katolikosovy,⁶ aby od Mar Jahballahy dostal dopis a aby se s ním rozloučil. Katolikos mu dal svolení k odchodu, ale když nadešel čas jeho odchodu, nelíbilo se katolikosovi, aby mu dovolil odejít. Řekl totiž Rabbanu Saumovi: „Jak se to jen může stát? Ty jsi byl správcem mé cely a víš, že tvým odchodem upadnou mé záležitosti do naprostého zmatku.“ A když si řekli taková slova, jako jsou tato, rozloučili se jeden s druhým a plakali při tom. Katolikos s ním poslal dopisy a dary, které byly vhodné k tomu, aby byly odevzdány Mar papovi,⁷ a obětní dary podle svých možností.

Rabban Sauma v Byzanci

Rabban Sauma se vydal na svou cestu a šla s ním řada znamenitých mužů z řad kněží a jáhnů katolikosovy cely. Dorazil do země Římanů (Béth Rhómájé) na březích moře Meka,⁸ uviděl kostel, který tam byl, a potom vstoupil na loď a jeho druhové byli s ním. Na té lodi pak bylo více než tři sta duší a on je každý den těšil svou řečí o víře. Větší část těch, kdo na lodi přebývali, byli Římané, a pro líbeznost jeho řeči mu prokazovali čest v míře nemalé.

Po několika dnech dorazil do velikého města Konstantinopole, a dříve než do něho vešli, poslal dva mladíky ke královské bráně, aby tam oznámili, že přišel posel krále Arghuna. Tehdy král přikázal několika lidem, aby jim vyšli vstříc a aby je uvedli do města s okázalostí a s poctami. Když Rabban Sauma vešel do města, přidělil mu král dům, to jest palác, v němž měl přebývat. A když si Rabban Sauma odpočinul, šel navštívit krále basilea,⁹ a když ho pozdravil, král se ho zeptal: „Jak se ti daří po strastech moře a po únavě z cesty?“ Rabban Sauma odpověděl: „Při pohledu na křesťanského krále únava zmizela a vyčerpání odešlo, neboť jsem nesmírně toužil spatřit vaše království, kéž je náš Pán upevní!“

A když se potěšili jídlem a pitím, požádal Rabban Sauma krále, aby mu bylo dovoleno spatřit kostely a svatyně otců a ostatky svatých, které v nich byly. Král svěřil Rabbana Saumu velmožům svého království a ti mu ukázali všechno, co tam bylo.

Nejprve ze všeho vešel do velikého chrámu Sofie,¹⁰ který má tři sta šedesát dveří a všechny jsou zhotoveny z mramoru. Co se pak týče kopule nad oltářem, není možné, aby ji člověk náležitě vylíčil tomu, kdo ji neviděl, a aby řekl, jak je vysoká a jak je prostorná. V tomto chrámu je obraz svaté Marie, který namaloval evangelista Lukáš. Viděl tam také ruku Mar Jana Křtitele a části těl Lazara a Marie Magdalské a ten kámen, který byl položen na hrob našeho Pána, když ho Josef, člen rady,¹¹ sňal z kříže. Na tom kameni plakala Maria a místo, na něž dopadly její slzy, je vlhké až do dnešního dne; a ať se ta vlhkost stírá jakkoli často, to místo zvlhne znovu. Viděl také kamennou nádobu, v níž náš Pán proměnil vodu ve víno v Káně Galilejské; a schránu s ostatky jedné ze svatých žen, která se každý rok veřejně vystavuje, a každý nemocný, který je pod ni položen, se uzdraví; a schránu Mar Jana Zlatoústého.

A viděl také kámen, na kterém seděl Šimon Petr, když zakokrhal kohout; a hrob vítězného krále Konstantina, který byl zhotoven z červeného kamene; a také hrob Justiniánův, který byl postaven ze zeleného kamene; a také místo odpočinku (béth kauma) tří set osmnácti biskupů, kteří byli všichni uloženi v jednom velikém kostele; a jejich těla nepodlehla zkáze, protože upevnili pravou víru. A viděl také mnoho svatyní svatých otců a mnoho amuletů kouzelné povahy a obrazy v tělesné podobě, zhotovené z bronzu a z kamene.¹²

Když se Rabban Sauma vrátil ke králi basileovi, řekl: „Ať žije král navěky! Vzdávám díky našemu Pánu, že jsem byl uznán za hodna tyto věci spatřit. A nyní, jestliže mi to král dovolí, půjdu a splním příkaz krále Arghuna, neboť příkaz, který jsem dostal, zněl, abych vstoupil do země Perogajů.“ Tehdy s ním král jednal s velikou laskavostí a dal mu dary ze zlata a ze stříbra.

Rabban Sauma v Itálii a ve Velikém Římě

A odešel z Konstantinopole a sestoupil k moři. A na mořském břehu uviděl klášter Římanů a v jeho pokladnici byly uloženy dvě stříbrné schrány s ostatky; v jedné byla hlava Mar Jana Zlatoústého a v té druhé hlava Mar papy, který pokřtil Konstantina.¹³ Potom vstoupil na moře a dostal se doprostřed něho, kde uviděl horu, z níž po celý den vystupoval kouř a v noční době se na ní ukazoval oheň.¹⁴ A žádný člověk se nemůže přiblížit k jejímu okolí pro zápach síry, který z ní vychází. Někteří lidé říkají, že je tam veliký had. To moře se nazývá „Italské moře“. Je to pak strašné moře a zahynulo v něm již velmi mnoho tisíc lidí. A po dvou měsících námahy a únavy a vyčerpání dorazil Rabban Sauma k mořskému břehu a přistál u města, jehož jméno bylo Napoli; jméno jeho krále bylo Irid Šardalo.¹⁵ A šel ke králi a vyložil mu důvod, proč přišli; a král ho přivítal a prokázal mu čest.

Stalo se pak, že byla válka mezi ním a jiným králem, jehož jméno bylo Irid Arkon.¹⁶ A vojsko toho jednoho přitáhlo na mnoha lodích a vojsko toho druhého bylo připraveno, a začali spolu bojovat, a král Irid Arkon přemohl krále Irida Šardala a pobil dvanáct tisíc jeho mužů a jejich lodi potopil v moři. Rabban Sauma a jeho druhové zatím seděli na střeše domu, v němž bydleli, a obdivovali způsob, jakým Frankové vedli válku, neboť nenapadali nikoho z lidí kromě těch, kdo byli skutečně bojovníky.

Z toho místa cestovali do vnitrozemí na koních a procházeli městy a vesnicemi a divili se, protože nenašli žádnou zemi, která by byla bez staveb. Na cestě uslyšeli, že Mar papa zemřel.¹⁷

Po několika dnech dorazili do Velikého Říma. Rabban Sauma vešel do kostela Petra a Pavla,¹⁸ neboť v něm se nacházela cela trůnu Mar papy. Po smrti Mar papy pak spravovalo papežský trůn dvanáct mužů, kteří se nazývali „kaltunare“.¹⁹ A zatímco se spolu radili, aby ustanovili nového papeže, poslal jim Rabban Sauma vzkaz a řekl: „Přišli jsme my, kteří jsme poslové krále Arghuna a katolikosa Východu“; a kardinálové jim poručili, aby vešli. Frankové, kteří Rabbana Saumu a jeho druhy doprovázeli, je poučili, že až budou vcházet do cely Mar papy, najdou tam oltář, před nímž se musí poklonit, a teprve potom že mají vejít a pozdravit kardinály. A tak učinili a jejich jednání se těm kardinálům líbilo. Když pak Rabban Sauma před ně předstoupil, žádný z nich před ním nepovstal, neboť pro vznešenost trůnu nemělo těch dvanáct kardinálů ve zvyku to dělat.

Posadili Rabbana Saumu k sobě a jeden z nich se ho zeptal: „Jak se ti daří po vší té únavě z cesty?“ A on mu odpověděl: „Díky vašim modlitbám jsem zdráv a odpočat.“ Kardinál mu řekl: „Za jakým účelem jsi sem přišel?“ A Rabban Sauma mu řekl: „Mongolové a katolikos Východu mě poslali k Mar papovi ve věci Jeruzaléma; a poslali se mnou dopisy.“ Kardinálové mu řekli: „Prozatím si odpočiň a později o té věci spolu promluvíme“; a přidělili mu dům a dali ho do něho odvést.

O tři dny později kardinálové poslali pro Rabbana Saumu a povolali ho k sobě. A když k nim přišel, začali mu klást otázky a řekli: „Která je tvá končina světa a proč jsi přišel?“ On odpověděl týmiž slovy, která jim řekl již předtím. Řekli mu: „Kde žije katolikos? A který z apoštolů hlásal evangelium ve tvé končině světa?“ Odpověděl jim a řekl: „V naší končině světa hlásali evangelium Mar Tomáš, Mar Addaj a Mar Mari²⁰ a my až do dnešního dne držíme kánony, které nám předali.“ Kardinálové mu řekli: „Kde je trůn katolikosův?“ Řekl jim: „V Bagdádu.“ Oni odpověděli: „Jaké postavení tam máš ty?“ Odpověděl: „Jsem jáhen v cele katolikosově a představený žáků a generální vizitátor.“ Kardinálové řekli: „Je to podivuhodná věc, že ty, který jsi křesťan a jáhen trůnu patriarchy Východu, jsi přišel s poselstvím od krále Mongolů.“

Rabban Sauma jim řekl: „Vězte, otcové naši, že mnozí z našich otců odešli do zemí Mongolů, Turků a Číňanů a hlásali jim evangelium, a v dnešní době je mnoho Mongolů, kteří jsou křesťany.²¹ Mnozí ze synů mongolských králů a královen byli totiž pokřtěni a vyznávají Krista. A ve svých vojenských táborech zřídili kostely a prokazují křesťanům čest a je mezi nimi mnoho těch, kdo věří. Král Mongolů pak, který je s katolikosem spojen poutem přátelství, si přeje zmocnit se Palestiny a zemí Sýrie a žádá od vás pomoc, aby dobyl Jeruzalém. Vybral mě a poslal mě k vám proto, že jsem křesťan, a tudíž mému slovu uvěříte.“ Kardinálové mu řekli: „Jaké je tvé vyznání víry? Které ‚cesty‘ se držíš? Je to ta, kterou dnes drží Mar papa, nebo nějaká jiná?“ Rabban Sauma odpověděl: „K nám východním nepřišel od papeže žádný člověk. Evangelium nám hlásali svatí apoštolové, jejichž jména jsem uvedl, a toho, co nám předali, jsme se drželi až do dnešního dne.“ Kardinálové mu řekli: „Jak věříš? Odříkej své vyznání víry článek za článkem.“ Rabban Sauma jim odpověděl a řekl:

Víra Rabbana Saumy, kterou od něho žádali kardinálové

„Věřím v jednoho Boha, skrytého, věčného, který je bez počátku a bez konce, Otce i Syna i Ducha svatého: tři hypostaze,²² sobě rovné a nerozdílné; mezi nimi není nikdo, kdo by byl první nebo poslední, mladý nebo starý: přirozeností jsou jedno, hypostazemi jsou tři: Otec je ploditel, Syn je zplozený, Duch vychází.

„V posledním čase Syn, jedna z hypostazí královské Trojice, oblékl dokonalého člověka, Ježíše Krista, z Marie, svaté panny; a spojil se s ním v osobě a v něm spasil svět. Svým božstvím je věčně z Otce; svým lidstvím se narodil v čase z Marie; to spojení je neoddělitelné a nerozdílné navěky; je to spojení bez směšování a bez smíšení a bez složení. Syn tohoto spojení je dokonalý Bůh a dokonalý člověk, dvě přirozenosti (kjáné) a dvě hypostaze (qnómé) – jedna osoba (parsopa).“²³

Kardinálové mu řekli: „Vychází Duch svatý z Otce, nebo ze Syna, anebo je oddělen?“ Rabban Sauma odpověděl: „Jsou Otec a Syn a Duch spojeni v těch věcech, které náležejí přirozenosti (kjáná), nebo jsou odděleni?“ Kardinálové odpověděli: „V těch věcech, které se týkají přirozenosti (kjáná), jsou spojeni, ale odděleni jsou co do vlastností, které jsou každému z nich vlastní.“ Rabban Sauma řekl: „Které jsou ty jejich vlastnosti?“ Kardinálové odpověděli: „Otci náleží to, že plodí, Synu to, že je zplozen, Duchu to, že vychází.“ Rabban Sauma řekl: „Který z nich je příčinou toho druhého?“ A kardinálové odpověděli: „Otec je příčinou Syna a Syn je příčinou Ducha.“ Rabban Sauma řekl: „Jestliže jsou si rovni přirozeností (kjáná) a působením a mocí a vládou a ty tři hypostaze (qnómé) jsou jedno, jak je možné, aby jeden z nich byl příčinou druhého? Pak by totiž nutně i Duch musel být příčinou nějaké další věci; taková rozprava je však cizí vyznání víry moudrých mužů. Nemůžeme nalézt důkaz, který by se podobal tomuto vašemu tvrzení.

„Neboť hle, duše je příčinou jak rozumu, tak života, ale rozum není příčinou života. Sluneční kotouč je příčinou světla i tepla, a teplo není příčinou světla. Tak smýšlíme o tom, co je správné, totiž že Otec je příčinou Syna i Ducha a že Syn i Duch jsou oba jím způsobeni. Adam zplodil Šéta a dal ze sebe vyjít Evě, a jsou tři; neboť v té věci není naprosto žádný rozdíl mezi zplozením a tím, že někdo dá jinému ze sebe vyjít.“

Tehdy mu kardinálové řekli: „My vyznáváme, že Duch vychází z Otce i Syna, ale ne tak, jak jsme řekli, neboť jsme jen podrobovali zkoušce tvou skromnost.“²⁴ A Rabban Sauma řekl: „Není správné, aby něčemu, co je jedno, byly přičítány dvě, tři nebo čtyři příčiny; naopak, nemyslím si, že se to podobá našemu vyznání víry.“ A ačkoli kardinálové zarazili jeho řeč velmi mnoha důkazy, měli ho ve veliké úctě pro jeho umění dokazovat.

Tehdy jim Rabban Sauma řekl: „Nepřišel jsem z dalekých zemí ani proto, abych se přel, ani proto, abych poučoval lidi ve věcech víry, ale přišel jsem, abych přijal požehnání od Mar papy a od svatyní svatých a abych oznámil slova krále a katolikosa. Je-li to milé vašim očím, zanechme rozpravy a vy se postarejte a určete někoho, kdo by nám ukázal zdejší kostely a svatyně svatých; učiníte-li to, prokážete tím svému služebníku a žáku velmi velikou laskavost.“

Tehdy kardinálové povolali emíra města²⁵ a několik mnichů a přikázali jim, aby mu ukázali kostely a svatá místa, která tam byla; a ti hned vyšli a viděli ta místa, o nichž se nyní zmíníme. Nejprve ze všeho vešli do kostela Petra a Pavla. Pod trůnem je svatyně (naos) a v ní je uloženo tělo svatého Petra a nad trůnem je oltář. Oltář, který je uprostřed toho velikého chrámu, má čtvery dveře a v každých z nich jsou dvoukřídlá vrata zdobená železnou prací; u tohoto oltáře slouží Mar papa mši a žádný člověk kromě něho nesmí stanout na stupni toho oltáře. Potom viděli trůn Mar Petra, na nějž posazují Mar papu, když ho ustanovují. A viděli také pruh jemného plátna, na které náš Pán otiskl svůj obraz a které poslal Abgarovi, králi Urhaje.²⁶

Rozlehlost toho chrámu a jeho nádheru pak nelze vylíčit; stojí na sto osmi sloupech. Je v něm ještě jiný oltář, u něhož král jejich králů přijímá vkládání rukou a papež ho prohlašuje za „amprora“, krále králů. A říkají, že po modlitbě bere Mar papa korunu svýma nohama a obléká jí císaře, to jest klade mu ji na jeho hlavu, aby se, jak říkají, ukázalo, že kněžství vládne nad královstvím.²⁷

A když spatřili všechny kostely a kláštery, které byly ve Velikém Římě, vyšli ven za město ke kostelu apoštola Mar Pavla,²⁸ kde je pod oltářem jeho hrob. Je tam také řetěz, jímž byl Pavel spoután, když ho na to místo vlekli. V tom oltáři je také zlatý relikviář, v němž je hlava mučedníka Mar Štěpána a ruka Mar Ananiáše, který pokřtil Pavla. Je tam také hůl apoštola Pavla. Z toho místa šli tam, kde byl apoštol Pavel korunován mučednictvím. Říká se, že když mu byla sťata hlava, třikrát vyskočila do vzduchu a pokaždé zvolala: Kristus! Kristus! A že ze všech tří míst, na něž jeho hlava dopadla, vytryskly vody, které byly užitečné k uzdravování a k pomoci všem, kdo byli sužováni. A na tom místě je veliká svatyně, v níž jsou kosti mučedníků a slavných otců, a přijali od nich požehnání.

Šli také do kostela Paní Marjam a Mar Jana Křtitele²⁹ a viděli v něm nesešívanou suknici našeho Pána. V tom kostele je také deska, na níž náš Pán posvětil oběť a podal ji svým učedníkům. A na té desce světí Mar papa každý rok velikonoční tajemství. V tom kostele jsou čtyři měděné sloupy, z nichž každý má tloušťku šesti loket; ty prý přivezli králové z Jeruzaléma. Viděli tam také nádobu, v níž byl pokřtěn vítězný král Konstantin; je zhotovena z černého leštěného kamene. Ten kostel je pak velmi veliký a široký a v jeho lodi je sto čtyřicet sloupů z bílého mramoru. Viděli také místo, kde se Šimon Kéfa přel se Šimonem a kde tento padl a polámal si kosti.³⁰

Z toho místa vešli do kostela Mart Marjam³¹ a kněží jim vynesli relikviáře zhotovené z berylu, v nichž byl šat Mart Marjam a kus dřeva, na němž náš Pán ležel, když byl dítětem. Viděli také hlavu apoštola Matouše ve stříbrném relikviáři. A viděli nohu apoštola Filipa a paži Jakuba, syna Zebedeova, v kostele Apoštolů, který tam byl.³² A po těchto věcech viděli stavby, které není možné slovy vylíčit, a protože by vyprávění o těch stavbách každý jejich popis velmi prodloužilo, upouštím od toho.

Potom se Rabban Sauma a jeho druhové vrátili ke kardinálům a děkovali jim, že ho uznali za hodna spatřit tyto svatyně a přijmout od nich požehnání. A Rabban Sauma je požádal o svolení jít ke králi, který je za Římem;³³ a oni mu dovolili jít a řekli: „Nemůžeme ti dát odpověď, dokud nebude zvolen nový papež.“

Z toho místa šli do země Tuzkan a byli přijati s poctami, a odtud šli do Ginohu. Tato země pak nemá krále, ale její lid si ustanovuje, aby nad ní vládl, některého velikého muže, v němž má zalíbení.³⁴

A když lidé v Janově uslyšeli, že přišel posel krále Arghuna, vyšel mu jejich představený vstříc s velikým zástupem lidu a uvedli ho do města.

Byl tam veliký kostel se jménem svatého Sinalornia,³⁵ v němž bylo svaté tělo Mar Jana Křtitele ve schráně z ryzího stříbra. Rabban Sauma a jeho druhové viděli také šestibokou mísu zhotovenou ze smaragdu a tamní lidé jim řekli, že je to ta mísa, z níž náš Pán jedl se svými učedníky velikonočního beránka, a že tam byla přivezena, když byl dobyt Jeruzalém. A z toho místa šli do země Onbar³⁶ a viděli, že se tam lidé první sobotu Velkého postu nepostí. A když se jich zeptali: „Proč tak činíte a oddělujete se od všech ostatních křesťanů?“, odpověděli: „To je náš zvyk. Když nám bylo poprvé hlásáno evangelium, byli naši otcové ve víře slabí a nebyli s to se postit. Ti, kdo jim hlásali evangelium, jim přikázali postit se jen čtyřicet dní.“

Rabban Sauma ve Franse čili Frangestánu

Potom šli do země Paríz ke králi Fransisovi.³⁷ Král jim poslal vstříc veliký zástup lidí a ti je uvedli do města s velikou ctí a okázalostí. Země francouzského krále se pak rozkládaly na více než měsíc cesty. Král Francie přidělil Rabbanu Saumovi místo, v němž měl přebývat, a o tři dny později k němu poslal jednoho ze svých emírů a povolal ho k sobě. Když přišel, král před ním povstal a prokázal mu čest a řekl mu: „Proč jsi přišel? A kdo tě poslal?“ Rabban Sauma mu řekl: „Král Arghun a katolikos Východu mě poslali ve věci Jeruzaléma.“ A vyložil mu všechny věci, které o tom věděl, a odevzdal mu dopisy, které měl s sebou, i dary, to jest dárky, které přinesl. Král Francie mu odpověděl a řekl: „Je-li tomu vskutku tak, že Mongolové, ačkoli nejsou křesťané, budou bojovat proti Arabům o dobytí Jeruzaléma, sluší se zvláště nám, abychom bojovali s nimi, a bude-li náš Pán chtít, abychom vytáhli v plné síle.“

Tu mu Rabban Sauma řekl: „Nyní, když jsme spatřili slávu vašeho království a okem těla jsme pohlédli na nádheru vaší moci, žádáme vás, abyste přikázal lidem tohoto města, aby nám ukázali kostely a svatyně a ostatky svatých a všechno ostatní, co se u vás nachází a co není k vidění v žádné jiné zemi, abychom, až se vrátíme, mohli v zemích oznámit, co jsme u vás viděli.“ Tehdy král přikázal svým emírům a řekl: „Jděte a ukažte jim všechny podivuhodné věci, které zde máme, a potom jim já sám ukážu to, co mám.“ A emírové s nimi vyšli.

Rabban Sauma a jeho druhové zůstali v tomto velikém městě Paříži po celý měsíc a viděli všechno, co v něm bylo. Bylo v něm třicet tisíc žáků,³⁸ kteří se zabývali studiem církevních naučných knih, to jest komentářů a výkladů všech svatých Písem, a také světské učenosti; a studovali moudrost, to jest filosofii, a umění řeči a umění léčit, geometrii, aritmetiku a nauku o planetách a o hvězdách; a neustále se zabývali psaním a všichni tito žáci dostávali od krále peníze na živobytí. Viděli také jeden veliký kostel, v němž byly schrány s ostatky zemřelých králů, a na jejich hrobech byly jejich sochy ze zlata a ze stříbra.³⁹ Pět set mnichů se zabývalo konáním vzpomínkových bohoslužeb v pohřebišti těch králů a ti všichni jedli a pili na králův náklad. A v pohřebišti těch králů se neustále postili a modlili. A koruny těch králů a jejich zbroj a jejich roucha byly položeny na jejich hrobech. Zkrátka, Rabban Sauma a jeho druhové viděli všechno, co bylo nádherné a proslulé.

Potom pro ně král poslal a povolal je a oni šli k němu do kostela a viděli ho, jak stojí po straně oltáře, a pozdravili ho. Zeptal se Rabbana Saumy a řekl: „Viděli jste, co máme? A nezbývá už nic jiného, co byste měli spatřit?“ Tehdy mu Rabban Sauma poděkoval a řekl, že nikoli. Hned nato vystoupil s králem do horní komnaty ze zlata, kterou král otevřel, a král z ní vynesl schránu z berylu, v níž byla uložena trnová koruna, kterou Židé vložili na hlavu našemu Pánu, když ho ukřižovali. Korunu pak bylo ve schráně vidět, třebaže díky průhlednosti berylu zůstala schrána neotevřena. Ve schráně byl také kus dřeva kříže. Král pak řekl Rabbanu Saumovi a jeho druhům: „Když naši otcové dobyli Konstantinopol a vyplenili Jeruzalém, přivezli odtamtud tyto požehnané věci.“⁴⁰ A my jsme králi požehnali⁴¹ a prosili jsme ho, aby nám dal příkaz k návratu. On nám řekl: „Pošlu s vámi jednoho z velikých emírů, které tu u sebe mám, aby dal odpověď králi Arghunovi“; a král dal Rabbanu Saumovi dary a roucha veliké ceny.

Rabban Sauma jde ke králi Anglie

Vyšli pak z toho místa, to jest z Paříže, aby šli ke králi Ilnagtarovi do Kasonie.⁴² Když za dvacet dní dorazili do jejich města, vyšli jim obyvatelé toho města vstříc a ptali se jich: „Kdo jste?“ Rabban Sauma a jeho druhové odpověděli: „Jsme poslové a přišli jsme zpoza východních moří a jsme vyslanci krále a patriarchy a králů Mongolů.“ Lidé pospíšili a šli ke králi a oznámili mu jejich příchod, a král je rád přivítal a lidé je k němu uvedli. Ti, kdo byli s Rabbanem Saumou, hned odevzdali králi výnos (pukdana) krále Arghuna a dary, které mu poslal, a dopis Mar katolikosa. Král se velmi zaradoval a obzvlášť byl potěšen, když Rabban Sauma mluvil o věci Jeruzaléma. Řekl: „My králové těchto měst nosíme na svých tělech znamení kříže a nemáme na mysli nic jiného než tuto věc.⁴³ A mé mysli se ulevilo v té věci, o níž jsem přemýšlel, když slyším, že král Arghun smýšlí tak, jak smýšlím já.“ Potom král přikázal Rabbanu Saumovi, aby sloužil eucharistii, a on vykonal slavná tajemství; a král a jeho hodnostáři povstali a král přijal svátost a uspořádal toho dne velikou hostinu.

Tehdy Rabban Sauma řekl králi: „Prosíme vás, králi, abyste přikázal svým služebníkům ukázat nám všechny kostely a svatyně, které v této zemi jsou, abychom o nich, až se vrátíme k synům Východu, mohli vyprávět.“ Král odpověděl: „Takto řeknete králi Arghunovi a všem východním: Viděli jsme věc, nad niž není nic podivuhodnějšího, totiž že v zemích Franků nejsou dvě vyznání víry, ale jen jedno vyznání víry, totiž to, které vyznává Ježíše Krista; a vyznávají je všichni křesťané.“ A král nám dal mnoho darů a peníze na výdaje na cestu.

Rabban Sauma se vrací do Říma

Z toho místa jsme přišli do města Janova, abychom tam strávili zimu. Když jsme tam dorazili, uviděli jsme zahradu, která se podobala ráji; zima v ní není příliš studená a léto není příliš horké. Po celý rok se tam nachází zeleň a stromy, jejichž listí neopadává a které nebývají zbaveny svého ovoce. Je v tom městě druh révy, která dává hrozny sedmkrát do roka, ale lidé z nich víno nelisují.

Na konci zimy přišel ze země Almadan vznešený muž, který byl vizitátorem Mar papy a který byl na cestě do Říma.⁴⁴ Když uslyšel, že je tam Rabban Sauma, šel ho navštívit a pozdravit. A když vešel do jeho domu, dali si navzájem pozdravení pokoje a políbili se v Kristově lásce. Vizitátor řekl Rabbanu Saumovi: „Přišel jsem tě navštívit. Slyšel jsem totiž o tobě, že jsi dobrý a moudrý muž a také že toužíš jít do Říma.“ Rabban Sauma mu řekl: „Co ti mám říci, milovaný a vznešený muži? Přišel jsem s poselstvím od krále Arghuna a od katolikosa Východu k Mar papovi ve věci Jeruzaléma. Hle, je tomu už celý rok, co jsem přišel, a papež nebyl dosazen. Až se vrátím, co řeknu a jakou odpověď mohu dát Mongolům? Ti, jejichž srdce jsou tvrdší než křemen, chtějí dobýt svaté město, a ti, jimž náleží, si tu věc vůbec nepřipouštějí na mysl a navíc ji nepokládají za věc jakkoli důležitou! Co půjdeme říci, nevíme.“ Tehdy mu vizitátor řekl: „Tvá slova jsou pravdivá. Já sám půjdu a vyložím kardinálům v úplnosti všechna slova, která jsi řekl, a budu na ně naléhat, aby ustanovili papeže.“

Ten vizitátor od něho odešel a šel do Říma a vyložil tu věc králi, to jest Mar papovi, a ještě téhož dne poslal papež k Rabbanu Saumovi a jeho druhům posla se vzkazem, aby k němu přišli. Jakmile posel dorazil, vydali se s největší ochotou do Říma a dorazili tam za patnáct dní. Ptali se: „Kdo je ten papež, kterého ustanovili?“ Lidé jim řekli: „Je to ten biskup, který s vámi rozmlouval, když jste sem přišli poprvé, a jeho jméno je Nikalios.“⁴⁵ A Rabban Sauma a jeho druhové se velmi zaradovali.

Když dorazili, poslal jim Mar papa vstříc metropolitu a veliký zástup lidí. Rabban Sauma hned předstoupil před Mar papu, který seděl na svém trůnu. Přistoupil k papeži, klaněje se přitom až k zemi, a políbil mu nohy i ruce a vzdálil se pozpátku, s rukama sepjatýma na prsou. A řekl Mar papovi: „Ať váš trůn stojí navěky, otče náš! A ať je požehnán nade všechny krále a národy! A ať za vašich dnů dá zavládnout pokoji v celé církvi až do nejzazších končin země! Nyní, když jsem spatřil vaši tvář, mé oči se rozjasnily a neodejdu do zemí Východu se zlomeným srdcem. Vzdávám díky dobrotě Boží, která mě uznala za hodna spatřit vaši tvář.“

Potom mu Rabban Sauma odevzdal dar krále Arghuna a jeho dopisy a dar katolikosa Mar Jahballahy, to jest požehnání, a jeho dopis. Mar papa se zaradoval a potěšil a prokázal Rabbanu Saumovi větší čest, než bylo zvykem, a řekl mu: „Bude dobré, jestliže oslavíš svátky s námi, neboť uvidíš náš obřad.“ Ten den byl totiž polovinou postu našeho Pána.⁴⁶ Rabban Sauma odpověděl: „Váš příkaz je vysoký a vznešený.“ A Mar papa mu přidělil dům, v němž měl přebývat, a určil služebníky, aby mu dávali všechno, co by potřeboval.

O několik dní později řekl Rabban Sauma Mar papovi: „Přál bych si sloužit eucharistii, abyste viděli náš obřad“; a papež mu přikázal, aby učinil, jak žádal. Toho dne se shromáždilo velmi veliké množství lidí, aby viděli, jak posel Mongolů slouží eucharistii. A když to uviděli, zaradovali se a řekli: „Jazyk je jiný, ale obřad je týž.“ Den, kdy sloužil, byla pak neděle, kdy se říká modlitba začínající slovy „Ajnau ásjá“.⁴⁷ Když vykonal svatá tajemství, šel k Mar papovi a pozdravil ho. Papež řekl Rabbanu Saumovi: „Kéž Bůh přijme tvou oběť a požehná ti a odpustí ti tvé viny a hříchy.“ Tehdy Rabban Sauma řekl: „Kromě odpuštění mých vin a hříchů, které jsem od vás přijal, otče náš, prosím vaše otcovství, svatý otče náš, abych směl přijmout oběť z vašich rukou, aby odpuštění mých hříchů bylo úplné.“ A papež řekl: „Staň se tak!“

Následujícího prvního dne v týdnu, což byl svátek Hosana,⁴⁸ se od úsvitu shromažďovaly před papežským trůnem nesčetné tisíce a desetitisíce lidí a přinášely olivové ratolesti, které papež žehnal a dával kardinálům a potom metropolitům a potom biskupům a potom emírům a potom velmožům, a potom je házel mezi všechen lid. Potom vstal z trůnu a uvedli ho s velikou slávou do kostela. Vešel do apsidy oltáře a převlékl své roucho a oblékl si červené roucho protkané zlatými nitmi a zdobené drahými kameny a hyacinty a perlami až po chodidla nohou, to jest po sandály. A šel k oltáři a potom vystoupil na kazatelnu a promluvil k lidu a napomínal jej. Posvětil svatá tajemství a eucharistické tajemství podal nejprve ze všech Rabbanu Saumovi, když ten vyznal své hříchy, a papež mu odpustil jeho viny a jeho hříchy i hříchy jeho otců. Rabban Sauma se velmi radoval, že přijal eucharistické tajemství z ruky Mar papy. Přijal je se slzami a vzlyky, vzdával díky Bohu a rozjímal o milosrdenství, které na něho bylo vylito.

Potom, v den svaté Paschy,⁴⁹ šel Mar papa do kostela Mar Jana Křtitele, když se shromáždilo veliké množství lidí. Vystoupil do veliké komnaty, vystrojené a ozdobené, která tam byla – a před tou komnatou bylo veliké volné prostranství – a šli s ním kardinálové a metropolité a biskupové; a začali říkat modlitbu. Když modlitba skončila, promluvil Mar papa ke shromáždění a napomínal je, jak je zvykem; a pro veliké množství lidí, které tam bylo, nebylo slyšet ani jediné slovo kromě „Amen“. A když zaznělo „Amen“, země se otřásla křikem lidu. Potom Mar papa z toho místa sestoupil a stanul před oltářem a posvětil olej myron, to jest olej pomazání. Poté posvětil tajemství, jež dávají odpuštění, a podal lidu eucharistické tajemství.

Vyšel z toho místa a vešel do velikého chrámu a dal každému ze svých ctihodných otců dva zlaté tarpy a třicet stříbrných parparů⁵⁰ a potom vyšel ven. Potom Mar papa shromáždil lidi své cely a umyl jim nohy a utřel je šátkem, kterým se přepásal kolem svých beder, až do konce. A když dokončil všechny obřady Paschy, uspořádal v poledne veliký stůl a služebníci položili před každého muže jeho díl jídla. Těch pak, kdo stolovali, bylo dva tisíce, o něco více nebo méně. A když ze stolu odnesli chléb, zbývaly ze dne už jen tři hodiny.

Následujícího dne, což bylo Utrpení našeho Vykupitele, si Mar papa oblékl černý plášť a stejně tak učinili všichni ctihodní otcové. Vyšli bosi a šli do kostela mého Pána, ctihodného Kříže;⁵¹ a Mar papa se mu poklonil a políbil jej a podal jej každému z ctihodných otců. Když jej zástupy lidí uviděly, obnažily své hlavy a poklekly na kolena a klaněly se před ním. Potom Mar papa promluvil k lidu a napomínal jej a přitom učinil znamení kříže nad čtyřmi stranami světa. A když bohoslužba modlitby skončila, přinesl něco z velikonoční oběti a přidal k ní víno a Mar papa přijal tu oběť sám (není totiž u křesťanů zvykem přinášet oběť v den Utrpení našeho Vykupitele) a vrátil se do své cely.

V den soboty Světla⁵² šel Mar papa do kostela a četli tam knihy proroků a proroctví, která se týkají Mesiáše. A postavil na její místo vaznu, to jest křtitelnici, a rozmístil kolem ní dokola myrtové ratolesti a Mar papa posvětil křestní vodu a pokřtil tři děti a poznamenal je znamením kříže. Potom šel do apsidy a převlékl své roucho Utrpení a oblékl si svá slavnostní roucha, jejichž cenu vypovědět je nad moc slov, a sloužil svatá tajemství.

V den neděle Vzkříšení šel Mar papa do svatého kostela Paní Marie. On a kardinálové a metropolité a biskupové a členové shromáždění se navzájem pozdravili a políbili jeden druhého na ústa, a sloužil svatá tajemství a přijali eucharistické tajemství a potom se vrátil do své cely. Uspořádal velikou hostinu a byla tam nesmírná radost. A následující neděli Mar papa vkládal ruce a vysvětil tři biskupy. Rabban Sauma a jeho druhové viděli obřad, jehož se tam drží, a slavili s nimi požehnané svátky.

Když se tyto věci staly, požádal Rabban Sauma Mar papu o příkaz k návratu. Mar papa mu řekl: „Přejeme si, abys zůstal u nás a přebýval s námi, a budeme tě střežit jako zřítelnici svého oka.“ Ale Rabban Sauma odpověděl: „Otče náš, přišel jsem s poselstvím k vaší službě. Kdybych byl přišel z vlastní vůle, rád bych dokončil dny tohoto svého neužitečného života ve vaší službě u vnějších dveří vašeho paláce. Musím se však vrátit, a věřte, že až se vrátím a ukážu těm, kdo tam jsou, dobrodiní, která jste prokázal mé ubohé osobě, dojdou tím křesťané velikého uspokojení. Nyní prosím Vaši Svatost, abyste mi daroval něco z ostatků svatých, které u sebe máte.“

Mar papa řekl: „Kdybychom měli ve zvyku dávat tyto ostatky lidem, kteří přicházejí po desetitisících, byly by už dávno došly, i kdyby ty ostatky byly veliké jako hory. Ale protože jsi přišel z daleké země, dáme ti jich několik.“ A dal Rabbanu Saumovi malý kousek roucha našeho Pána Krista a kousek fakiolia, to jest šátku Paní Marie, a několik malých úlomků těl svatých, kteří tam byli. Mar Jahballahovi pak poslal korunu na jeho hlavu, která byla z ryzího zlata a byla vykládána drahými kameny; a posvátná roucha z červené látky protkané zlatými nitmi; a punčochy a sandály, na nichž byly našity pravé perly; a prsten ze svého prstu; a pethichu, která ho opravňovala vykonávat patriarchální vládu nad všemi syny Východu.⁵³ Rabbanu Saumovi dal pethichu, která ho opravňovala být generálním vizitátorem nade všemi křesťany. Mar papa mu požehnal a dal mu vykázat na výdaje na cestu tisíc pět set mitkálů červeného zlata. Králi Arghunovi poslal některé dary. Objal Rabbana Saumu a políbil ho a propustil ho. A Rabban Sauma děkoval našemu Pánu, který ho uznal za hodna takových požehnání, jako jsou tato.

Návrat Rabbana Saumy z Říma a od Mar papy, katolikosa a patriarchy Římanů a všech západních

Rabban Sauma se vrátil. Přeplul moře, která přeplul, když přicházel, a dorazil v pokoji na místo, kde byl král Arghun, zdráv na těle a s duší bezpečně zachovanou.⁵⁴ Odevzdal mu list požehnání a dary, které přinesl od Mar papy a ode všech králů Franků. A vyložil mu, jak ho přijali s láskou a jak rádi naslouchali výnosům (pukdany), které k nim nesl, a vyprávěl o podivuhodných věcech, které viděl, a o moci jejich království. Král se zaradoval a potěšil a poděkoval mu a řekl mu: „Způsobili jsme ti velikou únavu, neboť jsi starý muž. Napříště ti nedovolíme, abys nás opustil; ne, postavíme kostel u brány našeho království a ty v něm budeš sloužit a říkat modlitby.“ Rabban Sauma řekl: „Kdyby můj pán král přikázal Mar Jahballahovi, katolikosovi, aby přišel a přijal dary, které mu poslal Mar papa, a posvátná roucha, která mu určil, mohl by on zřídit ten kostel, který král hodlá postavit u brány svého království, a posvětit jej.“ A tyto věci se tak staly.

A protože nebylo naším úmyslem vyprávět a po pořádku vyložit všechny nedůležité věci, které Rabban Sauma vykonal a viděl, zkrátili jsme velmi mnoho z toho, co on sám napsal ve svém vyprávění v perštině. A i ty věci, které jsou zde uvedeny, byly podle potřeby zkráceny nebo rozšířeny.⁵⁵