Knihovna · Mongolská říše a cesty na Východ · Mniši chána Kublaje

Modlitba a předmluva syrského překladatele

[Neznámý syrský pisatel, který dílo sepsal nedlouho po roce 1317, začíná krátkou modlitbou a předmluvou. Vykládá v ní, jak se Kristovo učení rozšířilo až k Indům, Číňanům a Turkům, a ohlašuje, že bude vyprávět o původu, výchově a společném životě svých dvou hrdinů.]

Modlitba syrského překladatele

Mocí našeho Pána Ježíše Krista začínám psát dějiny otce otců, pána a hlavy pastýřů, Mar Jahballahy,¹ katolikosa² a patriarchy Východu, a dějiny Rabbana Saumy,³ generálního vizitátora východních Turků.⁴ Ó Pane náš, pomoz mi a ve svém milosrdenství mě doveď až na konec tohoto díla. Amen.⁵

Předmluva syrského překladatele

Bůh, Pán všehomíra, milosrdný a milostivý, přivedl v nadbytku své milosti toto všechno k bytí. A aby lidské pokolení mohlo dojít dokonalosti v poznání pravdy a v dobrých skutcích, aby byli vedeni ti, kdo činí dobro, a aby byli na správnou cestu uváděni ti, kdo dokážou stoupat vzhůru, seslal svého jednorozeného Syna dolů na zem; a ten na sebe vzal lidské tělo a skryl svou slávu a zpoza svého lidského závoje dal zazářit paprskům svého světla. Zrušil zákony, které byly kruté, nedokonalé a hrubé, a na jejich místě rozšířil přikázání, která jsou duchovní, dokonalá a ušlechtilá. Odstranil oběti zvířat tím, že jako oběť přinesl své tělo a svou krev, a celý svět učinil bohatým moudrostí svého poznání. Rozprostřel síť svého životodárného evangelia prostřednictvím svých svatých učedníků v každé zemi a v každé končině světa a dobré símě svého kázání zasel po celé zemi. A čtyři strany světa byly osvíceny jejich učedníky, kteří přišli po nich, a byly také rozzářeny pravou vírou a slávou královské Trojice a byly proslaveny dobrými činy a skutky, které byly dokonalé.

Neboť Slovo nemůže být ani zavrženo, ani zbaveno účinku, protože je ustanovil a zpečetil sám Tvůrce Zákona, když řekl: „Hle, já sám jsem s vámi po všechny dny až do konce světa“ (Mt 28,20). K počátku se pak pojí odměna.⁶ Krok za krokem následuje za slovem skutek, až nakonec učiní z těch, kdo byli bez Zákona, syny Boží. Neboť Indové a Číňané⁷ a jiné východní národy z rozličných zemí se dali zkrotit a podvolili se uzdě bázně Boží a jejich city i jejich rozum byly pomazány Duchem. Vždyť dobrý rod není nic platný, jestliže se mysl a skutky neshodují s ctnostmi, a dar Ducha není odepřen, jestliže se dobré skutky a zdravé úmysly pojí s rodem, který je nízký. Co je Židům platné, že jsou ze semene Abrahamova, když vidíme, že se stali cizími Boží domácnosti? A v čem jsou zkráceni pohané tím, že ze semene Abrahamova nejsou, když vidíme, že přijali Ducha a stali se členy Boží domácnosti? Dnes sklonili Turci⁸ své šíje pod jho Božího panství a celým svým srdcem věří slovu Páně a pevně se ho drží. „Žádný člověk, který neopustí otce i matku, ženu i děti, bratry i sestry, nevezme svůj kříž a nepůjde za mnou, není hoden být mým učedníkem“ (L 14,26–27).

Když pak toto dokonalé přikázání uslyšeli ti dva muži, ti dva bojovníci, o nichž se toto vyprávění chystá mluvit, ihned nad ním užasli; odvrhli své touhy, zřekli se rodičů i dětí a zkrátka se vzdali veškeré moci, kterou nad nimi měla jejich výchova. A jako rychlí orli obnovovali mládí své mysli⁹ v namáhavých skutcích a v životě plném dřiny, dokud nedosáhli své pravé naděje; a z té námahy, kterou zasadili, sklidili ke své dokonalé obživě lahodné plody, po nichž toužili.

Nyní tedy budeme mluvit o rodu každého z nich zvlášť, o jejich vlasti a o tom, jak rozdílným způsobem byl každý z nich vychován, a jak spolu přebývali a jakým způsobem každý z nich žil. A doprostřed jejich příběhu vepíšeme i něco o věcech, které se za jejich času staly jim samým, skrze ně a kvůli nim, a vylíčíme jednu věc po druhé, tak jak se udála.