Knihovna · Mongolská říše a cesty na Východ · Mniši chána Kublaje

XIX. Smrt Mar Jahballahy

[Léta 1310–1317. Po pádu arbílské pevnosti se patriarcha naposledy vydává ke dvoru, kde se mu dostane jen mlčení; zbytek života tráví ve svém klášteře u Marághy, kde v listopadu 1317 umírá. Kniha končí modlitbou a dovětkem písaře.]

Tehdy katolikos s duchovními, kteří byli s ním, a s Mongoly, kteří přišli od emíra Gajdžaka¹, aby ho přivedli, odešel do vesnice Béth Sajjádé², avšak ve velikém strachu a hrůze, ve veliké úzkosti a soužení. V té vesnici zůstali několik dní, dokud neshromáždili nějaké peníze, které dali poslu emíra Čobana³, stovce mužů, kteří přišli od emíra Gajdžaka, a Kurdům, kteří byli s nimi. Potom se zvedli a odešli do královského tábora, 8. tammúzu [července] toho roku [1310].

Katolikos navštívil kněžnu, manželku emíra Gajdžaka, a ta mu prokázala velikou čest a také s ním do tábora poslala své lidi. Když tam dorazil, šel hned navštívit velkého emíra Čobana; ten ho přijal a prokázal mu čest, která mu náležela, a odtamtud šel katolikos do města⁴; a všichni emírové dobře znali jeho příběh. Šel k vítěznému králi, požehnal mu podle zvyku a vložil mu do rukou pohár a král zase podal pohár jemu, ale ani jeden z nich nepromluvil k druhému slovo.⁵ Těžce zarmoucen odešel katolikos z jeho přítomnosti, neboť měl v úmyslu, kdyby se ho král zeptal, oznámit mu všechno, co se přihodilo jemu i jeho stádci. Tímto zacházením bylo jeho srdce těžce zlomeno; pobyl tam měsíc dní a doufal, že se snad stane něco nového nebo že se ho někdo zeptá na to, co se stalo. A když byly vyřízeny některé nezbytné záležitosti týkající se cely a křesťanů, vrátil se a přišel do kláštera, který postavil vedle Marághy. A umínil si, že už nikdy do královského tábora nepůjde, a řekl: „Jsem unaven službou Mongolům.“⁶

Roku 1622 Řeků [1310/1311]⁷ strávil zimu v klášteře. V létě odešel do města Tabrízu, protože uslyšel, že tam dorazil emír Irindžin – kéž náš Pán zachová jeho život! –; a když tam katolikos přišel, hned se s ním setkal. Irindžin mu prokázal velikou čest a on i jeho manželka, dcera krále Ahmada, syna zesnulého krále Hülegüa, mu dali dary a obdarovali ho.⁸ Ta kněžna byla v království ve veliké vážnosti, protože vítězný král si vzal za ženu její dceru, a ta byla tehdy největší z jeho žen. Peněz, které emír Irindžin a jeho manželka katolikosovi dali, bylo deset tisíc dinárů, což je šedesát tisíc zúzů⁹, a k tomu dva jezdecké koně. Emír také daroval velkou vesnici kostelu Mar Šalíty, svatého mučedníka¹⁰, neboť tam byl uložen jeho zesnulý otec a byla tam pohřbena jeho matka i jeho ženy.

Zimu roku 1623 Řeků [1311/1312] strávil katolikos v klášteře a léto také. A když rada přednesla jeho věc králi, udělil mu král pět tisíc dinárů, které mu každý rok přicházely na jeho živobytí. Král mu také daroval vesnice v okolí města Bagdádu.

Až do tohoto roku je počet otců, metropolitů a biskupů, které vkládáním rukou vysvětil pro stádce, sedmdesát pět; tolik jich je.¹¹ Žil v klášteře, který postavil, až do roku 1629 Řeků [1317]. Zemřel v noci na neděli, kdy se zpívá modlitba „Má šbích maškenách“, 15. druhého tešrí [listopadu]¹², a byl uložen v klášteře, který postavil. Kéž je jeho památka požehnána! A kéž jsou modlitby Mar Jahballahy, katolikosa, a Rabbana Saumy s námi i se světem až do jeho nejzazších končin a se svatou církví a jejími dětmi.

A Bohu buď sláva, čest, chvála a klanění na věky věků. Amen, amen.

Zde končí tyto „Dějiny Mar Jahballahy, katolikosa a patriarchy Východu, a Rabbana Saumy, generálního vizitátora“. Bohu buď ustavičná sláva a hříšníkovi, který napsal tyto řádky, kéž se v hrozné soudní síni dostane odpuštění dluhů a prominutí hříchů! Amen.¹³