Knihovna · Mongolská říše a cesty na Východ · Otrokem u Turků a Tatarů

27. Schiltberger táhne v družině tatarského uchazeče o trůn do říše Kypčak

U Abú Bakra byl syn jednoho krále z veliké Tatarie a tomu přišlo poselství z Tatarie, aby přišel, že mu chtějí to království vydat. Tak prosil Abú Bakra, aby mu dovolil odejít do Tatarie; a toho se mu dostalo. Tak táhl do Tatarie se šesti sty koňmi; tu jsem k němu přišel sám pátý a táhli jsme s ním do veliké Tatarie. Máte také vědět, kterými zeměmi táhl.

Nejprve táhl jednou zemí, která se jmenuje Astarábád, a v té zemi roste hedvábí.

38 A potom jednou zemí, která se jmenuje Gruzie, a v té jsou křesťané a drží křesťanskou víru a svatý Jiří¹ je v té zemi hlavním pánem.

Potom přišel do jedné země, která se jmenuje Lohinschan, a tam také roste hedvábí.

A potom jednou zemí, která se jmenuje Širván, a tam roste nejlepší hedvábí, z něhož také dělají dobrá sukna v Damašku, v Kaffě a v Burse, v hlavním městě v Turecku; a to hedvábí vozí také do Benátek a do Luccy, kde dělají dobrý samet; je to však velmi nezdravá země.

A potom táhl jednou zemí, která se jmenuje Sawram.

A potom táhl jednou zemí, která se tatarsky jmenuje Temurcapu, a to znamená železná brána, a dělí Persii a Tatarii.

A potom jsme přišli do jednoho města, které se jmenuje Urgenč, a to je mocné město a leží uprostřed jedné vody, a ta se jmenuje Edil.

A potom táhl do jedné země, jménem Stzulet, a je to hornatá země; a v té zemi je také mnoho křesťanů a mají tam biskupství; a ti kněží jsou bosáckého řádu a neumějí latinsky, a co zpívají nebo čtou, to je v tatarské řeči; a to bylo proto zavedeno, aby laikové byli ve víře tím pevnější.

A tatarský Otčenáš zní takto: Atha bisum chi kockchta sen; alguschludur senung adung; kellsun senung hanluchung; bolsun senung erckchúng, aley gierda u-chokchta; wer wisum gundaluch ottmeckchimisny bugun; koy bysun iasachin, aley bis koyellum … bysum iasochlomusny dacha; koyma bisni sunamachka; illa gartha … wisni gemandan.

39 Také se mnoho pohanů obrací na křesťanskou víru tím, že slyší a rozumějí slovům, co kněží zpívají a čtou.

A potom táhl ten královský syn, který se jmenoval Čekre², jak je o něm výše psáno, do veliké Tatarie a přišel k pánu, který se jmenoval Edigü³, a ten mu byl písemně slíbil a poselství učinil, že přijde-li, chce mu to království vydat. A když ten královský syn jménem Čekre k Edigü přišel, ležel Edigü právě v poli a sebral vojsko a chtěl táhnout do jedné země, která se jmenuje Wissibur. Je také třeba poznamenat, že ve veliké Tatarii je obyčej, že král ve veliké Tatarii má nad sebou obmana⁴ a ten má moc krále volit i sesazovat a má moc také nad zemskými pány; a ten výše jmenovaný Edigü byl v té době obmanem v Tatarii. Je také třeba poznamenat, že král i obman v Tatarii a zemští páni se stěhují se ženou a s dítětem a s dobytkem zimu i léto a vždycky leží v poli; a kde leží král, tam musí u něho ležet sto tisíc mužů a jejich stanů.

Nuže počnu zase: A když Čekre k Edigü přišel, táhl potom s ním do té výše jmenované země Wissibur a táhli dva měsíce, než do té země přišli. A v té zemi je hora, která se jmenuje Arbuss, a je dvaatřicet denních cest dlouhá; a lidé, kteří tam sídlí, také míní, že na konci té hory začíná poušť a že ta poušť je na konci světa; a nikdo také nemůže tou pouští projít ani v ní mít obydlí pro havěť a zvěř. A v té výše jmenované hoře jsou divocí lidé⁵, kteří nemají obydlí u jiných lidí, a jsou po těle srstnatí kromě rukou a pod obličejem, a běhají jako jiná zvířata po té hoře a jedí také listí a trávu a cokoli najdou. A pán té výše jmenované země daroval Edigü jednoho muže a jednu ženu z těch divokých lidí, které chytili v té hoře, a tři divoké koně k tomu, které také chytili v té hoře, a ti koně jsou velikostí

40 jako osel, a je tam také mnoho rozličných zvířat, která v německých zemích nejsou a která také neumím pojmenovat. Také jsou v té výše jmenované zemi Wussibur psi, kteří táhnou vozy a v zimě saně; musí také nosit nějaké tlumoky po zemi a jsou velicí jako osli a v té zemi ty psy jedí. Je také třeba poznamenat, že lidé v té zemi věří v Ježíše Krista, jak potom věřili svatí tři králové⁶, když přinesli Kristu dary do Betléma a viděli ho ležet v jesličkách; a stejně tak dávají v té zemi dělat obraz našeho Pána v jesličkách, jak ho svatí tři králové viděli, když mu přinesli dary a klaněli se mu, a postaví to ve svém chrámě a modlí se před tím. A ten lid, který je v té víře, se jmenuje Ujgurové⁷; a v Tatarii je také mnoho lidu, který tu víru má.

Je také obyčej v té zemi, že když zemře jinoch, který nemá ženu, vezmou všelijaké hudce a obléknou mrtvému jeho nejlepší šat a položí ho na máry a udělají nad márami nebesa; a mladý lid si také obleče svůj nejlepší šat a jde napřed a hudci s nimi; a otec a matka a příbuzenstvo jdou za márami. A tak je od mladého lidu a od hudců s velikou radostí a se zpěvem nesen ke hrobu; ale otec a matka a přátelé, ti jdou za márami a naříkají; a když ho potom pochovají, přinesou své jídlo a své pití a mají velikou radost; a otec a matka a přátelé sedí zvlášť a naříkají; a když to dokonají, vezmou otce a matku a doprovodí je zase do jejich domu nebo kde mají obydlí a naříkají je potom; a konají to takovým způsobem, jako by měl svatbu, proto že žádnou ženu neměl.

Také v té zemi nepěstují nic než proso a také nejedí chléb.

V té zemi a při tom všem jsem byl a viděl jsem to; a tu dobu jsem byl u syna toho výše jmenovaného krále, který se jmenoval Čekre.