Knihovna · Mongolská říše a cesty na Východ · Otrokem u Turků a Tatarů

31. Náboženství Řeků

Řekové nevěří ve svatou trojici¹;

48 nevěří také ve svatou církev v Římě ani v papeže, říkají, že jejich patriarcha má tutéž moc jako papež.

Svátost proměňují v kvašeném chlebě² a požívají ji s vínem a s teplou vodou³; a také když kněz svátost proměňuje, padají všichni na tvář a říkají, že žádný člověk není hoden na Boha pohledět; a také když kněz dokončí mši, vezme pak ten zbývající chléb, z něhož vzal svátost, a nakrájí jej na malé drobty do mísy, a tu si muži i ženy sednou, a pak jde kněz nebo žák a podává jim ten chléb, a každý si vezme drobet a zakousne se do něho, a ten chléb nazývají prossvora⁴, a ten chléb nepeče žádný muž ani žena, nýbrž panna, která je ještě čistá, nebo klášterní žena; dávají také malým dětem svátost.

Žádnému člověku nedávají svatý olej⁵.

Říkají také, že není žádný očistec⁶; a že také nikdo nepřijde do nebe ani do pekla až do soudného dne, a pak přijde každý člověk podle toho, co si zasloužil.

Nemají také žádnou mši, ledaže jim ji někdo dá sloužit; říkají také, že se nemá sloužit na jednom oltáři více než jedna mše za den. Nedovolují, aby se na jejich oltářích sloužila latinská mše, neboť mají za to, že se nemá mít mše v žádné jiné řeči než v řecké, protože prý je to nejstarší řeč v křesťanské víře; říkají, že jejich víra je ta pravá křesťanská víra a že ostatní nejsou správné. Nemají také ve všední dny mši, nýbrž jen ve svátky, protože jejich kněží musí všichni pracovat a jsou to řemeslníci a všichni mají ženy a děti. Každý z jejich kněží si také bere jen jednu ženu, a když ta zemře, nesmí už vzít žádnou ženu, ani v manželství, ani jinak; a když má co činit s nějakou ženou a když se o tom dozví biskup, odejme mu jeho kněžský úřad a nesmí už sloužit mši. A také když jejich biskup

49 světí kněze, opáše ho pásem; a když potom kněz jedná proti svému kněžskému řádu, vezme mu ten pás zase zpátky, a pak už nesmí sloužit mši a je zbaven svého úřadu.

Nejbohatší a nejlepší lidé se také s kněžími spřízňují sňatkem; a kde jsou na hostině, sedí ženy kněží nejvýše u stolu, a kde ženy jdou spolu, jdou kněžské ženy napřed.

Jejich kostely nejsou svobodné⁷; neboť kdo kostel postaví, když zemře, zdědí ten kostel jeho příbuzní jako jiný majetek a prodají jej jako jiný dům.

Říkají, že kdo má co činit se svobodnými ženami, že to není žádný smrtelný hřích, že je to přirozená věc.

Říkají o stu penězích, že když si někdo vezme deset peněz na zisk za měsíc, že to není lichva⁸, nýbrž že je to bohulibý zisk.

Nejedí také žádné maso ve středu; v pátek jedí jen olej a ryby, a říkají, že sobota není postní den a že se v ní může maso jíst. V kostele stojí ženy zvlášť a žádný muž ani žena nesmí k oltáři. Když se křižují, dělají to levou rukou⁹.

A také když někdo onemocní a je na něm vidět, že chce zemřít, pokřtí ho znovu; a najde se také mnoho lidí, kteří se dávají křtít každý rok.

Nemají ve svých kostelích žádnou svěcenou vodu¹⁰. A také když jejich biskup stojí v kůru, stojí uprostřed kůru a kněží stojí v kruhu okolo něho. Jejich biskup také po celý rok nejí maso a v postě nejí ani rybu, ani nic, co má krev; a také všichni jejich duchovní to zachovávají.

Když chtějí dítě křtít, mají asi deset kmotrů nebo více, muže i ženy; a každá žena přinese dítěti křestní roušku a svíci.

Říkají, že je hřích, že naši kněží mají mši každý den, protože jí nemusí být hoden.

Říkají, že naši kněží smrtelně hřeší, že si dávají holit bradu; že to prý není bohulibé, že to dělají ženám pro zalíbení.

50 A také když někdo zemře a chtějí-li mu zpívat pohřeb, dají kněžím a lidem, kteří tam jsou, k jídlu vařenou pšenici; a to zachovávají ze starého zákona, a tu pšenici nazývají koloba¹¹; také své mrtvé umývají, dříve než je pohřbí.

Jejich kněží nakupují a zase prodávají jako jiní kupci; jejich kněží také čepují víno.

Laici se postí v adventu čtyřicet dní¹² a svatým dvanácti apoštolům se postí třicet dní; pravý půst drží padesát dní; na nanebevzetí Mariino se postí patnáct dní.

Slaví jen tři svátky Panny Marie v roce; svátek hromnic neslaví¹³.

Císař v Konstantinopoli ustanovuje sám patriarchy a sám uděluje všechna církevní obročí a je pánem duchovního i světského soudu, kam až jeho země sahá.

Mnohokrát jsem to slyšel od Řeků, že císař Konstantin vytáhl z Říma s mnoha koráby a galejemi a přišel do Řecka a přišel na to místo, kde leží Konstantinopol; tu se mu zjevil od Boha anděl a ten mu řekl: „Zde má být tvé obydlí; nuže sedni na svého koně a neohlížej se a jeď rychle až k místu, kde jsi začal jet"; a tu nasedl a jel dobře půl dne; a když už byl málem přijel k místu, kde byl nasedl, ohlédl se; tu viděl, jak zeď za ním vyrůstá, dobře na výšku jednoho muže nad zemí, a na tom místě, kde se ohlédl, tam nechce žádná zeď zůstat až k tomu místu, kde začal jet; a je to dobře dvacet kroků daleko nebo více; a mnohokrát se o to pokoušeli, že to chtěli zazdít, ale žádná zeď nikdy nechtěla zůstat. Neboť je to na straně k moři,

51 aby se to dalo lépe hájit, než kdyby to bylo na straně k zemi. A já jsem to viděl, protože na tom místě jde kolem palisáda. A proto Řekové říkají, že tu zeď postavili andělé. Korunu, kterou se korunuje jejich císař, přinesl anděl z nebe císaři Konstantinovi, a mají ji za nebeskou korunu a soudí, že není hodnějšího císaře nad císaře v Konstantinopoli.

A když zemře kněz, oblečou mu všechno to, co ke knězi náleží, chce-li sloužit mši, a posadí ho do hrobu na stolici¹⁴ a zahrnou ho hlínou.

Zpívají také ten zpěv, který se zpívá na Velký pátek: „Hagyos ho Theos yschiros¹⁵", a to o všech svatých časech, a Alleluia zpívají každý den v postě, když jsou v kostele; a ve své mši zpívají jen Kirieleyson a ne Christeleyson¹⁶, a říkají, že je jeden Bůh a nemá rozdílu, že je to Bůh otec a je to Bůh syn, a že není správné, aby se zpívalo Christeleyson.

Řekové se také velmi pokorně uklánějí svým kněžím; a tak když laik jde proti knězi, sejme si klobouk z hlavy a ukloní se knězi a řekne: „Eflogy emena tespota;" a to je tolik řečeno jako: „Požehnej mi, pane." Tu mu kněz položí ruku na hlavu a řekne: „Ho Theos efflogy essena"; to znamená: Bůh ti žehnej." A to dělají vždycky, muži i ženy, kdekoli potkají kněze.

A také když si kněz bere ženu, bere si ji dříve, než se stane knězem; a to dělají proto, aby se dozvěděli, zda zplodí dítě; neboť nezplodí-li dítě, nemohl by se stát knězem; a jakmile zplodí dítě, vysvětí ho na kněze.

Laici se modlí jen otčenáš a neumějí vyznání víry, ani Zdrávas Maria.

Jejich kněží také nosí jen bílé mešní roucho.