Knihovna · Mongolská říše a cesty na Východ · Otrokem u Turků a Tatarů

37. Velká Tatarie

Byl jsem také ve veliké Tatarii¹. Je také třeba vědět obyčej té země; nejprve, že nepěstují žádné obilí, než proso; nejedí také žádný chléb a nepijí žádné víno, pijí jen koňské mléko² a velbloudí mléko a jedí také koňské maso a velbloudí maso a také jiné maso. Je také dobře vědět, že král té země a také jeho zemští páni v zimě i v létě se ženami a s dětmi a s dobytkem a se vším svým příslušenstvím leží v poli a táhnou z jedné pastvy na druhou, neboť je to rovná země. Také je třeba vědět, že když volí krále, vezmou ho a posadí na bílou plsť³ a třikrát ho na té plsti pozdvihnou, a potom ho nosí kolem stanu, který ke králi přísluší, a potom ho nesou do toho stanu a posadí ho na královský stolec a dají mu do ruky zlatý meč, a tu musí přísahat, jak je pak obyčej. Také je třeba vědět, že když jedí nebo pijí, sedají si k tomu

62 na zem; to činí také všichni pohané. Také není mezi pohany bojovnějšího lidu, než jsou červení Tataři, a lidu, který by lépe snesl výpravy a války, neboť jsem u Tatarů viděl, že koním otevřeli žílu a krev zachytili a uvařili ji a snědli ji; a to činí, když mají nedostatek jídla. Také jsem viděl a sám jsem to činil, že když na výpravě spěchají, vezmou maso a nakrájejí je tence a dají je do lněné látky a položí je pak pod sedlo a jedou na tom; když pak dostanou hlad, vezmou je ze sedla a snědí je takto syrové; a nejprve je osolí, neboť mají za to, že se tak nezkazí, neboť uschne teplem toho koně a stane se také měkkým, protože je sedlo při jízdě tlačí, takže z něho vychází šťáva; a to činí, když na výpravě spěchají a nemají čas jídlo připravovat. Také je obyčej, že když jejich král ráno vstane, přinesou mu koňské mléko ve zlaté míse, a tak pak to mléko pije nalačno.