Knihovna · Mongolská říše a cesty na Východ · Otrokem u Turků a Tatarů

39. Sultáni vládnoucí v Egyptě za Schiltbergerových časů. Mravy a zvyky této země

Je také třeba vědět, kolik bylo králů soldanů toho času, kdy jsem byl v pohanstvu.

Rovněž první král soldan se jmenoval Warachhoch.

65 Potom se stal králem jeden a jmenoval se Manthaß¹, a ten byl jat, a vzali ho a sevřeli ho mezi dvě prkna a pilou ho rozřízli vedví po délce.

A potom se stal králem jeden, který se jmenoval Faradž; a u toho jsem byl osm měsíců; a ten byl jat a byl sťat.

A potom byl jeden, který se jmenoval Zecham².

A po něm byl jeden, který se jmenoval Schiachy, a ten byl posazen na železný kůl, neboť je v tom království obyčej, že když dva spolu válčí o království a který druhého přemůže a přivede do zajetí, tu ho vezme ten, který zůstal navrchu, a obleče mu královské roucho a vede ho do domu, který je k tomu udělán; a tam jsou uvnitř železné kůly, a tu ho vezme a posadí ho na kůl, takže mu ten kůl vyjde zase ven krkem, a musí na tom kůlu shnít.

Rovněž po výše psaném králi byl jeden, který se jmenoval Malleckaschraff³. A ten král svolal slavnost do

66 Říma a do celého křesťanstva a také do všech zemí. Nyní máte také vědět, jak se nadepsal, a píše se takto:

My Solomander⁴, všemohoucí z Kartága, soldan urozených Saracénů, pán v Puspillen, pán nejvyššího Boha v Jeruzalémě, v Kappadokii, pán Jordánu, pán v Orientlandt, kde vychází moře surdent, pán v Betlémě, kde se narodila vaše paní, naše neteř, a její syn, náš synovec, z Nazaretu, pán na Sinaji a údolí Pharun a údolí Jozafat, pán v Germani⁵, na kteréžto hoře leží dvaasedmdesát věží, všechny obložené mramorem, pán velikého lesa čtyři sta mil dlouhého a dobře osazeného dvaasedmdesáti řečmi, pán ráje a vod, které z něho vytékají a plynou, a ležícího v naší zemi Kappadokii, fojt pekla, mocný císař v Konstantinopoli, amaroch z Kaykamer, mocný císař v Galgarien, pán suchého stromu, pán,

67 kde Enoch a Eliáš leží nepohřbeni⁶, pán, kde slunce a měsíc vychází a zachází od nejvyššího k nejlepšímu, ochránce prvního kněze Jan⁷a v uzavřeném Rumoney, sjednotitel ve Wadach, ochránce v Alexandrii, zakladatel pevného města Babilony, kde bylo učiněno dvaasedmdesát řečí, a císař, král všech králů, pán křesťanů, Židů i pohanů, mag bohů.

Je také třeba vědět, že se takto nadepsal do Říma, když psal o svatbě své dcery do Říma. A na té svatbě jsem také byl.

Je také třeba vědět, že v zemi krále soldana je obyčej, že vdané ženy v pátek, který je jejich svátkem v týdnu, jsou volné a mají svou vůli s muži nebo s jinými věcmi; čeho se jim pak zachce, v tom jim nemůže bránit ani jejich muž ani nikdo jiný, poněvadž je to takový obyčej.

Král soldan má také obyčej, že když vjíždí do města, zavazuje si tvář, aby ho nikdo nemohl spatřit do očí; nebo když k němu přijdou cizí lidé, tu se opět zakrývá. Také je třeba vědět, že když k němu někdo jde, jakkoli je mocný, musí třikrát pokleknout a

68 líbat zemi, a tu teprve vstane a jde k němu; je-li pohan, podá mu holou ruku, je-li však křesťan, stáhne ruku do rukávu a podá mu rukáv, a ten musí políbit; je-li však tak, že nikomu ruku nepodává, musí mu políbit koleno.

Má také král soldan obyčej ve své zemi: když vysílá posla po své zemi, má vždy na cestách u každé hospody stát koně se vším jejich příslušenstvím; a ten posel, kterého vysílá, má veliké rolničky u pasu a ty rolničky zavazuje šátkem, a když se pak k hospodě blíží, rozváže ty rolničky a nechá je znít; a když ho pak v hospodě uslyší, připraví mu koně; a když potom k hospodě přijede, najde ho takto připraveného, i vsedne na něj a jede dál k jiné hospodě a tam si pak vezme jiného koně; a tak to vede, až přijede do toho města, kam je poslán. A tu jízdu má král soldan na všech cestách.

Je také třeba vědět, že král soldan vysílá holuby s listy, kam pak chce; a to činí, když má veliké nepřátelství a bojí se, že mu posly zadrží; a nejčastěji je posílá z Erchey do Damašku⁸, neboť je mezi tím veliká poušť. Je také třeba vědět, jak to jde; v každém městě, kde chce pak král soldan takové mít, musí mu tam odchovat dva mladé holuby spolu a musí jim dávat cukr do krmení a musí jim dávat dost jíst a nesmějí je nikam nechat vylétnout; a když pak dobře odrostou, přinesou holuba králi soldanovi a holubici si nechají; a tu se pak holub poznamená, z kterého je města, aby se to vědělo; potom ho dají do zvláštní komory, která je k tomu připravena, a k tomu holubovi už žádnou holubici nepustí; potom mu už nedávají dost jíst jako dřív a nedávají mu už ani cukr do krmení; a to se činí proto, aby se mu stýskalo po tom městě, kde byl odchován, a aby tam tím spíše letěl; a když ho pak chtějí vyslat, přivážou mu list pod křídlo

69 a potom ho nechají letět; i letí pak jedním letem do toho města a na ten dům, kde byl odchován; a když ho pak spatří, chytí ho a vezmou ten list a doručí ho na to místo, kam náleží.

Také když přijde host ke králi soldanovi, ať už je to pán nebo kupec, dá mu glejtovní list; a kde pak ten list ve své zemi ukáže, ten, kdo jej spatří, poklekne, dokud se ten list nepřečte; potom ten list políbí a prokáží pak hostu velikou čest a vážnost a vedou ho pak od jednoho města k druhému, jak daleko ta země sahá.

Také je třeba vědět, že když přijde posel od nějakého krále nebo od jiného pána nebo z dalekých zemí — jak už je v pohanstvu obyčej, že posel často přichází k jinému pánu se třemi nebo se čtyřmi sty koní nebo se šesti sty — a když se to pak král soldan dozví, usedne na svůj královský stolec a ozdobí se rouchem a drahým kamením; a potom před něj zavěsí sedm opon; a když pak ten pán, který je vyslán v poselství, chce před něj, odhrnou jednu oponu po druhé; a tu se musí u každé poklonit a políbit zemi, a když odhrnou poslední, poklekne před králem; podá-li mu pak král ruku, přistoupí k němu a políbí mu ruku a potom vyřídí své poselství.