Knihovna · Mongolská říše a cesty na Východ · Otrokem u Turků a Tatarů

43. Jeruzalém a Boží hrob a některá další místa Svaté země. Balzámová zahrada u Káhiry

Když jsem byl v Jeruzalémě, bylo to za války, a leželo nás tam třicet tisíc u Jordánu na krásné pláni; a to způsobilo, že jsem ta svatá místa nemohl všechna dobře spatřit a navštívit některá z těch, která jsou dále psána; a byl jsem tam dvakrát s jedním soldanem, který se jmenoval Jusuf.

Jeruzalém leží mezi dvěma horami a má veliký nedostatek vody. Pohané nazývají Jeruzalém Kurtzy Chalil1, Řekové mu říkají Hierosolyma.

Kde je svatý hrob, tam je krásný kostel, vysoký a okrouhlý2, a je celý pokryt olovem a býval před městem a nyní je na okraji ve městě. A uprostřed kostela po pravé ruce je svatý hrob; nikoho také k tomu hrobu dovnitř nepouštějí, leda by to byl veliký pán; ale jeden kámen ze svatého hrobu je zazděn ve zdi toho svatostánku, ten poutníci líbají a potírají se o něj. Je tam také lampa, která hoří sama od sebe po celý rok až do Velkého pátku, tu zhasne až do Bílé soboty, a tu se zase sama rozžehne; také na Bílou sobotu vychází ze svatého hrobu záře jako oheň3; tu tam přichází veliký zástup lidu z Arménie a ze země kněze Jana, aby tu záři viděli, a ze Sýrie. Od kostela po pravé ruce je

74 hora Kalvárie4, kde byl náš Pán ukřižován, a tam je bílý kámen; a na téže hoře je oltář, kde leží křesťané, kteří byli králi v Jeruzalémě5. Na hoře Kalvárie je oltář, kde leží sloup, u něhož byl Ježíš přivázán, když ho bičovali; u téhož oltáře dvaačtyřicet stupňů pod zemí byl nalezen svatý kříž6 a kříže obou lotrů. Před kostelními dveřmi se jde osmnáct stupňů vzhůru, tam řekl náš Pán své matce ta slova, která řekl na kříži: „Ženo, hle, to je tvůj syn." Také řekl svatému Jan: „Hle, to je tvá matka." A po týchž stupních šel vzhůru, když nesl kříž. A nahoře tamtéž je kaple, a v ní jsou kněží ze země kněze Jana.

Před městem je kostel svatého Štěpána, kde byl ukamenován, a směrem k údolí Jozafat je zlatá brána.

Nedaleko od kostela, kde je svatý hrob, je veliký špitál svatého Jana7, a tam chovají nemocné lidi, a ten špitál má sto třicet čtyři sloupů; je tam ještě jiný, ten stojí na padesáti čtyřech mramorových sloupech, a uvnitř toho špitálu je krásný kostel, který se jmenuje U veliké naší Paní;

75 a hned vedle je jiný kostel, ten se také jmenuje U naší Paní; tam byla Marie Magdalena a Marie Kleofášova, ty si rvaly vlasy, když viděly Boha na kříži.

Od kostela, kde je svatý hrob, dál tím směrem je chrám našeho Pána8, a to je velmi krásný chrám a je vysoký a okrouhlý a široký a je přikryt cínem; a kolem je krásné prostranství bez domů a to je vydlážděno bílým mramorem; a pohané tam nepouštějí ani křesťany ani Židy. Nejblíže u toho velikého chrámu je kostel, který je pokryt olovem, a ten nazývají Šalomounův stolec9, a po levé ruce je palác, který nazývají Šalomounův chrám.

Nedaleko od Šalomounova chrámu je krásný kostel postavený ke cti svaté Anny10, a tam byla počata naše Paní. V témž kostele je studna, a kdo se v ní koupe, jakoukoli nemoc má, bude zdráv; a tamtéž uzdravil náš Pán toho, který ležel na loži. A nedaleko odtamtud je Pilatův dům a blízko u něho je dům Herodesův, který dal zabít děti. Kousek dál je kostel, který

76 se jmenuje U svaté Anny, a tam je rámě svatého Jana Zlatoústého a větší díl hlavy svatého Štěpána.

Je tam ulice, kudy se chce jít na horu Sion11, a tam je kostel svatého Jakoba. A nedaleko od té hory je kostel naší Paní a bylo to její obydlí a také tam zemřela.

Když se jde na horu Sion, je tam kaple a v téže kapli je ten kámen, který byl položen na svatý hrob; v téže kapli je také sloup, u něhož byl náš Pán přivázán, když ho Židé bili, neboť to byl dům Annasův, který byl biskupem Židů. A výš, asi dvaatřicet stupňů, je to místo, kde náš Pán svým učedníkům umyl nohy; a tamtéž blízko byl pohřben svatý Štěpán; a je tam oltář, kde naše Paní slyšela anděly zpívat mši. V téže kapli u velikého oltáře seděli ti dvanáct apoštolů o svatodušním dni, když k nim přišel Duch svatý; a na témž místě slavil náš Pán své velikonoce se svými učedníky. Hora Sion je uvnitř města Jeruzaléma a je vyšší nežli to město; pod tou horou je krásný hrad, ten dal postavit král soldan; na té hoře jsou pohřbeni král David a Šalomoun a mnoho jiných králů.

77 Na druhé straně hory Sion a Šalomounova chrámu je dům, kde náš Pán vzkřísil pannu z mrtvých. Tamtéž je také pohřben Izaiáš prorok. Před městem Jeruzalémem je hora, tam leží pohřben Samuel prorok.

Mezi Olivovou horou a Jeruzalémem je údolí Jozafat12 a sahá až k městu a teče tam potok; výše v údolí Jozafat je hrob naší Paní a jde se tam čtyřicet stupňů pod zem k tomu hrobu; nedaleko odtamtud je kostel, tam jsou pohřbeni Jakub a Zachariáš proroci. Nad tím údolím je Olivová hora; nejblíže u té hory je hora Galilea13.

Od Jeruzaléma k mrtvému moři je dvě stě stadií a je sto padesát široké. Jordán teče do mrtvého moře, a nedaleko odtamtud je kostel svatého Jana; a kousek výše se křesťané obecně koupou v Jordánu; Jordán není veliký ani hluboký; má však dobré ryby; a přichází z jedné hory a pramení ze dvou studnic, jedna se jmenuje Jor a druhá Dan14; a od těch dvou studnic má své jméno; a teče skrze jezero a protéká pod jednou horou a vychází na krásnou pláň, na které mívají pohané často v roce trh. Na téže

78 pláni je hrob svatého Jakuba; a na témž poli jsme leželi v poli s jedním mladým králem, dobře se třiceti tisíci muži, neboť nás král Turků jemu půjčil. Je také mnoho křesťanů kolem Jordánu a mají tam také mnoho kostelů.

Je také třeba vědět, že když se počítalo od Kristova narození dvanáct set osmdesát let, tu dobyli pohané svatý hrob15.

Hebron leží od Jeruzaléma sedm leg a je to také hlavní město ve Filistei; v Hebronu jsou hroby patriarchů16 Adamův, Abrahamův, Izákův a Jakubův a také jejich žen Evy, Sáry, Rebeky a Ley; a je tam krásný kostel a ten pohané velmi dobře opatrují a mají ten kostel ve veliké úctě pro ty svaté otce, kteří tam leží; nepouštějí tam také žádného křesťana ani žádného Žida, leda by měl povolení od krále soldana, neboť říkají, že nejsme hodni, abychom chodili na tak svatá místa.

Před městem Misser — a křesťané mu říkají Káhira — je zahrada, v níž roste balzám17; a neroste nikde jinde než tam, a v Indii tam roste také. Král soldan má z toho balzámu veliký užitek. Pohané jej také velmi falšují rozličnými věcmi, které do něho dávají, a ti kupci

79 a lékárníci, protože na tom chtějí mnoho vydělat; ale pravý balzám je čistý a jasný a má žlutou barvu a má silnou chuť; je-li však hustý a červený, tedy není pravý; vezměte kapku balzámu do ruky a držte ji proti slunci, je-li ten balzám pravý, nesnesete ten žár od slunce, neboť se vám bude zdát, že ji máte v převelikém žáru; vezměte kapku balzámu na nůž a držte ten nůž proti ohni, hoří-li ten balzám, tedy je pravý; vezměte stříbrnou mísu nebo stříbrný pohár plný kozího mléka a silně je zamíchejte a dejte do něho kapku balzámu, je-li dobrý, mléko se hned srazí; a tím se balzám zkouší.

Vysvětlivky

  1. Arabsky se Jeruzalém jmenuje al-Kuds, „Svaté", turecky Kudüs; al-Chalíl, „Přítel Boží", je jméno Abrahamovo a tak se jmenuje Hebron i jeruzalémská brána, kterou se k němu vychází. Hierosolyma je řecké jméno Jeruzaléma.↩︎

  2. Chrám Božího hrobu. Okrouhlá část krytá kupolí, pod níž stojí hrobní kaple, se jmenuje Anastasis, to jest Vzkříšení; dnešní podobu dostal chrám za křižáků ve dvanáctém století, kdy byl Boží hrob, Kalvárie i místo nalezení kříže spojeny pod jednu střechu.↩︎

  3. Obřad svatého ohně, který se v chrámu Božího hrobu koná dodnes na pravoslavnou Bílou sobotu: patriarcha vejde sám do hrobní kaple a vynese z ní zapálené svíce, od nichž si poutníci rozžehují své. Bylo to největší shromáždění východních křesťanů v roce a popisovali je poutníci už od časů Karla Velikého.↩︎

  4. Kalvárie je latinské jméno Golgoty, skalního návrší za tehdejšími hradbami, na němž byl Ježíš ukřižován. Je dnes uvnitř chrámu Božího hrobu, o několik metrů výše než hrob sám.↩︎

  5. Hroby latinských králů jeruzalémského království, mezi nimi Godefroye z Bouillonu a jeho bratra Balduina I. Stály u vchodu na Kalvárii a zničeny byly teprve v devatenáctém století.↩︎

  6. Podle legendy nalezla kříž roku 326 Helena, matka císaře Konstantina. Nad podzemní cisternou, kde se to mělo stát, je v chrámu Božího hrobu kaple svaté Heleny, k níž se schází dvěma řadami stupňů.↩︎

  7. Špitál johanitů, z něhož roku 1118 vyšel řád rytířů svatého Jana; stál jižně od chrámu Božího hrobu a pečoval o nemocné poutníky. Oba špitály, o nichž je řeč, vydržovaly ve dvanáctém století čtyři sta rytířů.↩︎

  8. Skalní dóm na chrámovém nádvoří, mešita postavená roku 691 nad skálou, z níž podle muslimů Mohamed vstoupil na nebe. Křižáci z ní udělali kostel a říkali jí Templum Domini, chrám Páně; po roce 1187 je opět mešitou a nemuslimové do ní nesměli.↩︎

  9. Mešita al-Aksá na jižním konci chrámového nádvoří; stojí na místě kostela, který tam roku 530 postavil císař Justinián, a křižáci jí říkali Šalomounův chrám. V jejím okolí měli sídlo templáři, kteří po ní dostali jméno; jejich budovy dal Saladin roku 1187 zbořit.↩︎

  10. Anna je podle apokryfní tradice matka Panny Marie a kostel stojí nad domem, v němž měla bydlet. Studna je rybník Bethesda, o němž Janovo evangelium vypráví, že se v něm uzdravovali nemocní a že tam Ježíš uzdravil chromého.↩︎

  11. Sion je návrší na jihozápadě starého Jeruzaléma. Od starokřesťanských časů se tam ukazuje místo poslední večeře, umývání nohou a seslání Ducha svatého; ve Schiltbergerově době tam sídlili františkáni a později byla z místa poslední večeře mešita.↩︎

  12. Jozafatovo údolí je biblické jméno Kidronského úvalu mezi Jeruzalémem a Olivovou horou; potok, který jím teče, je Kidron. Podle proroka Jóela se tam má konat poslední soud, a proto se v něm odedávna pohřbívá.↩︎

  13. Severní vrchol Olivové hory. Jméno má po slovech „muži galilejští" ze Skutků apoštolů, jež tam podle tradice řekli dva andělé po Ježíšově nanebevstoupení.↩︎

  14. Výklad jména Jordánu ze dvou prameništ, Jor a Dan, je starý a držel se po celý středověk. Řeka má však tři zdrojnice — Hasbání, Baniás a Dan — a stéká ze svahů Hermonu; hebrejské jméno znamená „ten, který teče dolů".↩︎

  15. Jeruzalém ztratili křižáci natrvalo roku 1244. Svatá místa pak zůstala v muslimských rukou a od roku 1260 je drželi egyptští sultáni.↩︎

  16. Hroby patriarchů jsou v jeskyni Machpela pod velkou mešitou v Hebronu. Muslimové ji ctí jako jedno z nejsvětějších míst islámu a město se proto arabsky jmenuje al-Chalíl, podle Abrahama, „přítele Božího". Od časů sultána Bajbarse tam křesťan ani Žid bez sultánova listu nesměl.↩︎

  17. Balzámová zahrada v Mataríji u Káhiry. Byla jediným místem v Egyptě, kde se balzám pěstoval, a výnos z ní patřil sultánovi; křesťanští poutníci k ní připínali legendu o zastávce svaté rodiny na útěku do Egypta.↩︎