Knihovna · Mongolská říše a cesty na Východ · Otrokem u Turků a Tatarů

46. Alexandrie. Podivuhodné zrcadlo tamtéž

Alexandrie je dobře asi sedm vlašských mil¹ dlouhá a asi tři široká a je to krásné město. A voda Nil teče u toho města do moře² a to město nemá jiné vody k pití než tutéž vodu; svedli ji do cisteren ve městě. Přichází tam po moři veliké kupectví z vlašských zemí, z Benátek a z Janova; v Alexandrii mají ti z Janova svůj vlastní kupecký dům³ a rovněž tak ti z Benátek mají svůj zvláštní kupecký dům. V Alexandrii je obyčej, že když nastane čas nešpor, musí všichni Vlaši jít do svých kupeckých domů a nesmějí potom už chodit po městě, neboť je to zapovězeno pod ztrátou hrdla i statku; tu pak přijde pohan a zavře ty kupecké domy a odnese

81 klíče s sebou domů až do rána, a pak zase otevře; a to činí proto, že se obávají, aby jim Vlaši města nedobyli, neboť jednou bylo dobyto králem z Kypru⁴. U brány v Alexandrii je krásná vysoká věž⁵, a není tomu dávno, co na téže věži bylo zrcadlo, a v něm bylo vidět z Alexandrie až ke Kypru po moři, když vyplouvali nebo připlouvali nebo cokoli činili, to všecko bylo vidět v Alexandrii v tom zrcadle; neboť král z Kypru toho času válčil s Alexandrií a nemohl tomu městu nic dobýt ani učinit kvůli tomu zrcadlu. Tu přišel jeden kněz ke králi z Kypru a řekl, co by mu dal, kdyby to zrcadlo rozbil; tu mu král slíbil, že kdyby to zrcadlo rozbil, dal by mu ve své zemi biskupství, které by chtěl. I šel ten kněz k papeži do Říma a vzal si od papeže svolení a řekl, že chce jít do Alexandrie a chce to zrcadlo rozbít, a že to nemůže učinit, leda by zapřel křesťanskou víru; tu mu papež dovolil, aby zapíral ústy a ne srdcem; a to učinil ten kněz pro křesťanstvo, neboť křesťané brali na moři od pohanů velikou škodu. I vydal se ten kněz z Říma a přišel do Alexandrie a obrátil se na pohanskou víru a naučil se jejich písmu a stal se pohanským knězem a stal se jejich kazatelem a učil a kázal podle pohanské víry proti křesťanské víře, a oni ho měli ve veliké cti a vážnosti, protože byl křesťanským knězem, a věřili mu a důvěřovali mu velmi dobře a řekli mu, který chrám by chtěl ve městě,

82 ten že mu chtějí dát na doživotí. Byl také chrám uprostřed té věže, kde bylo to zrcadlo, a právě ten chrám na nich žádal na doživotí, a ten mu dali i klíč od toho zrcadla; tak tam byl devět let a potom určil králi ze Kypru čas, kdy by přišel s galérami, že chce to zrcadlo rozbít, protože je měl ve své moci, a aby mu poslal galéru, až to zrcadlo rozbije, aby pak mohl na galéře odtamtud ujet. I připlulo mnoho galér jednoho jitra časně, a tu rozbil to zrcadlo a udeřil třikrát velikým kladivem, než je rozbil; a od toho zvuku zrcadla se lid ve městě zděsil a všichni byli vzhůru a běželi k té věži a obklíčili tu věž, takže se ten kněz nemohl nikam dostat; tu skočil z té věže oknem do moře a zabil se. Nedlouho potom připlul král z Kypru s velikou mocí po moři a dobyl město Alexandrii a držel je tři dny; potom proti němu táhl král soldan, a tu už nemohl zůstat; i vypálil to město a zajal lid a odvedl si jej s sebou, s tělem i statkem i ženami i dětmi.