Knihovna · Mongolská říše a cesty na Východ · Otrokem u Turků a Tatarů

50. Náboženské předpisy islámu

Mohamed pohanům přikázal a ustanovil za zákon: Nejprve, když se narodí chlapec, musejí ho obřezat¹, tak jako Židé obřezávají také své dítě; pohané je obřezávají také, když je mu třináct let. Také jim ustanovil pět denních hodin², které mají denně vykonávat; první hodinu musejí vykonat, když den nastává; druhou o poledni; třetí kolem nešpor; čtvrtou když slunce zapadá; pátou když se den a noc dělí; čtyřmi hodinami chválí Boha, který stvořil nebe a zemi, a pátou hodinou prosí Mohameda, aby byl jejich poslem k Bohu; a ke každé hodině musejí jít do chrámu. Nejprve si musejí umýt ústa a oči³, než jdou do chrámu; a když někdo zhřeší svým tělem, nesmí jít do chrámu, dokud se celý po těle neumyje; a to činí

87 v tom smyslu, jako když se my zpovídáme, neboť pohan se domnívá, že když se umyje, je tak čistý jako křesťan, který se zbožně a s pravou lítostí vyzpovídá knězi; a když jdou do chrámu, zují si před chrámem střevíce a jdou do chrámu bosi; také nesmějí s sebou do chrámu nosit žádnou zbraň ani žádnou řeznou věc; a dokud jsou v chrámě, nepustí dovnitř žádnou ženu. Když přijdou do chrámu, stojí jeden za druhým a skládají ruce před sebe a uklánějí se a líbají zemi; a jejich kněz sedí před nimi na stolci⁴ a začne jim modlitbu, a oni ji po něm říkají; je také třeba vědět, že žádný s druhým v chrámě nemluví, ani se žádný na druhého nedívá, dokud svou modlitbu nevykonají; také nekladou jednu nohu před druhou, kladou je vedle sebe; také se v chrámě nedívají sem a tam, ani nechodí v chrámě sem a tam, stojí tiše na jednom místě a mají ruce vedle sebe a chovají se pokorně, dokud svou modlitbu nevykonají; a když svou modlitbu vykonají, pozdraví jeden druhého a jdou z chrámu. Je také třeba vědět, že do chrámu nepustí žádné zvíře. Nemají také ve svém chrámě žádnou malbu ani žádný obraz⁵, jen své písmo a rostlinstvo malované z květin a růží. Také vědomě nepustí do svého chrámu žádného křesťana. Je také třeba vědět, že žádný pohan nesmí plivat ani kašlat ani kýchat ani nic takového činit; a když některý z nich něco takového učiní, musí jít z chrámu a musí se očistit a umýt, a k tomu musí od pohanů snést mnoho řečí; když chce někdo kašlat nebo plivat nebo kýchat, musí jít z chrámu a musí to vykonat před chrámem a potom se musí umýt.

Je také třeba vědět, že pátek světí jako my neděli⁶, a kdo v pátek nejde do chrámu, toho vezmou a přivážou na žebřík a nesou ho po

88 městě dokola od jedné ulice k druhé a potom ho přivážou před chrámem, dokud nevykonají svou modlitbu, a dají mu pětadvacet ran metlou na holou kůži, ať je bohatý nebo chudý; tak ho potupí. Dále co jim toho svátečního dne dá jejich dobytek na mléce, to všechno dají do špitálu a jiným chudým lidem. Jejich kněží také říkají, že když ve svátek vykonají svou modlitbu, mohou dobře pracovat, neboť říkají, že práce je svatá a že člověk natropí více hříchu zahálkou než prací; proto dovolují svému lidu ve svátek pracovat. Také v ten sváteční den, když v chrámě vykonají svou modlitbu, pozvedají ruce k Bohu a prosí o stíhání celého křesťanstva, všichni jedním hlasem, a říkají: „Všemohoucí Bože, prosíme tě, abys křesťanům nedal žádnou jednotu"; neboť říkají, že kdyby bylo křesťanstvo spolu zajedno a kdyby spolu drželo mír, přemohlo by nás ve všem, co by proti nám začalo.

Je také třeba vědět, že mají trojí chrámy; jeden, do kterého obecně chodí, a ten je jako farní kostel a jmenuje se meesgitt⁷; druhý je ten, kde bydlí kněží, a ten je jako klášter a jmenuje se sephia⁸; třetí chrám je ten, kde mají králové a mocní páni své hroby, a ten se jmenuje emarad⁹, a v něm se pro Boha ubytovávají chudí lidé, ať jsou to křesťané, pohané nebo Židé, a těm se také pro Boha dává jíst a pít.

Je také třeba vědět, že žádného mrtvého nepohřbívají ve vlastním chrámě, který se jmenuje meesgitt, ani kolem chrámu; pohřbívají je na poli u silnic; a to činí proto, aby ten, kdo tudy jde nebo jede, prosil Boha za ty, kteří tam leží pohřbeni. Také když někdo umírá, stojí kolem něho a domlouvají mu, aby myslel na Boha a Boha vzýval, aby se nad ním smiloval; a když zemře, omyjí tělo zvenčí i uvnitř a potom ho kněží nesou se zpěvem k hrobu a pohřbí ho. Je také třeba vědět, že na mrtvé tělo nekladou žádnou hlínu; byl-li bohatý, tak

89 udělají mu truhlu nebo mu hrob vyzdí; je-li však chudý, položí přes něj dřevo a potom naházejí nahoru tu hlínu; a mrtvý leží volně, takže ho ta hlína netíží; a to činí proto, že mají víru, že má do hrobu přijít jeden, a toho jmenují schoruntzy¹⁰, a ten má mrtvého vzít nahoře za rubáš, neboť rubáše svazují nahoře u hlavy, a tam má tím mrtvým zatřást a má se ho zeptat, komu náleží nebo čí je; a snadno řekne mrtvý ze strachu: „Náležím tobě", a pak má být jeho duše ztracena; řekne-li však třikrát: „Náležím všemohoucímu Bohu", má být jeho duše zachována; a proto jsou ty hroby duté. Také když někoho pohřbí, prchnou hned od hrobu, aby neslyšeli mrtvého mluvit, neboť se domnívají, že kdo ho uslyší mluvit, musí téhož roku zemřít.