Knihovna · Mongolská říše a cesty na Východ · Otrokem u Turků a Tatarů

63. Založení arménské církve Řehořem Osvětitelem

100 Arméni věří ve svatou trojici. Slyšel jsem o tom dobře kázat v jejich kostelích, chodil jsem mnohokrát na jejich mši, kdo jejich víru upevnil, a to byli svatý Bartoloměj¹ a svatý Tadeáš, ti dva z dvanácti apoštolů, a ti obrátili Armény ke křesťanské víře; ale oni se často zase obrátili zpátky.

Byl jeden svatý muž, jmenoval se svatý Řehoř², a král v Arménii byl jeho bratranec, a byl v tom čase, kdy byl svatý Silvestr papežem v Římě. A král v Arménii zemřel a byl to dobrý křesťan; a tu se stal králem jeho syn, který se jmenoval Trdat³, a byl to velmi silný muž a měl sílu čtyřiceti volů, a co ti utáhli nebo zvedli, to zvedl on sám; a týž král postavil ten veliký kostel u Betléma, jak výše stojí psáno; a když se po svém otci stal králem, obrátil se a stal se pohanem a byl veliký pronásledovatel křesťanstva; a zajal svého bratrance Řehoře a domlouval mu, aby se klaněl jeho modle, a to ten blahoslavený muž nechtěl učinit, a tu ho vložil do jámy, a bylo tam mnoho zmijí a mnoho zlé havěti, a ty ho měly sežrat, ale neučinily mu nic; a ležel tam dvanáct let.

A v tom čase přišly svaté panny z vlašských zemí do Arménie a kázaly křesťanskou víru; a když to král uslyšel, poručil je přivést před sebe; a byla mezi nimi jedna, která se jmenovala Susanna, a ta byla velmi krásná, a tu poručil přivést k sobě do komnaty a chtěl ji přinutit k necudnosti, a jakkoli byl silný, přece nemohl té panně se vší svou silou nic udělat, neboť Bůh byl s ní. A to bylo řečeno tomu svatému muži Řehořovi v žaláři, a ten řekl: „Ó to zlé prase". A v tu hodinu se král stal prasetem a spadl z královského stolce a běžel k lesu. Tak nastal veliký

101 zmatek v té zemi, a tu se páni té země poradili a vzali Řehoře z té jámy a prosili ho, zda by mohl tomu králi pomoci; i odpověděl jim, že mu chce pomoci s Boží pomocí; kdyby se on a jeho páni chtěli obrátit na křesťanskou víru, chtěl by mu pomoci, aby se zase stal člověkem; a to mu páni té země slíbili místo krále; tu řekl Řehoř pánům: „Jeďte a hledejte ho v lese a přiveďte ho." A tu jeli k lesu a našli ho a přivedli ho před svatého Řehoře; a jakmile Řehoře spatřil, běžel k němu a líbal mu nohy; tu poklekl Řehoř na svá kolena a prosil všemohoucího Boha, aby na tom člověku prokázal svou milost a jej uzdravil. A to se stalo; a tak se král zase stal člověkem.

A potom se král obrátil a celá ta země se stala dobrými křesťany; a potom táhl k Babilon na pohany a dobyl Babilon a celou tu zemi a obrátil tři království na křesťanskou víru; a zvolil Řehoře nejvyšším kněžstva a všeho duchovního řádu; a tak byla jejich víra upevněna králem Trdat a svatým mužem Řehořem, a dobyli pohanům mnoho zemí a přinutili je mečem ke křesťanské víře. Nyní však ztratili všechna svá království; jsou to bojovní lidé. Není tomu dlouho, co ztratili jedno království a dobré hlavní město, a to se jmenuje Sis, a to má král soldan; sídlí tam jejich patriarcha, musí však dávat soldanovi veliký plat. Král z Kypru má na svém dvoře mnoho pánů z Arménie, neboť to leží blízko něho.

A tu bylo Řehořovi vypravováno o papeži svatém Silvestru, o tom velikém divu a zázraku, který učinil na Konstantinovi, jenž byl toho času císařem, a uzdravil ho z malomocenství a vysvobodil všechny ty děti, které tam byly přivedeny, aby byly zabity, jak mu to lékaři poradili, že se má císař umýt krví těch dětí, a pak že bude zdráv.

A tu se ten blahoslavený muž Řehoř rozmyslil a šel ke králi a řekl mu: „Ta moc, kterou jsi mi dal, ta nemá platnosti, leda bych ji měl od stolce v Římě od svatého otce Silvestra." A pověděl králi o tom divu a zázraku, který svatý otec Silvestr učinil

102 na císaři Konstantinovi; a tu řekl král, že by ho také rád viděl a chce s ním táhnout. A tu se král vypravil a opatřil svou zemi a vzal k sobě čtyřicet tisíc mužů, dobrých rytířů a služebníků, a vzal k sobě veliký statek a mnoho drahého kamení a tím chtěl svatého Silvestra uctít; a Řehoř vzal k sobě nejlepší a nejučenější, které pod sebou měl; a vytáhli z Babilon přes Persii a přes velkou Arménii a přes mnoho jiných zemí a táhli železnou branou, která leží mezi dvěma moři, a přišli do velké Tatarie a do Rusi a do Valašska a přes Bulharsko a také Uhry a Furlánsko a přes Lombardii a přes Duschan; a tak přišli suchou nohou z Babiloni do Říma, protože nejeli přes moře. A když se blížili k Římu, poslal svatý Silvestr všechny slepé a chromé a nemocné naproti Řehořovi, které jen našel; a chtěl tím zkusit jeho svatost. A když král Trdat ten lid uviděl, rozhněval se a myslel si, že se jim papež svatý Silvestr tím posmívá; tu řekl Řehoř králi: „Nehněvej se, já dobře vím, co tím míní." A poručil si potom přinést vodu a poklekl a vzýval všemohoucího Boha, aby všichni, které tou vodou pokropí, byli uzdraveni; a když svou modlitbu vykonal, vzal do ruky houbu na hůlce a šel mezi nemocné a kropil na ně tou vodou, a koho tou vodou zasáhl, ten byl uzdraven, ať byl slepý nebo chromý. A když to svatý Silvestr uslyšel, vyšel mu vstříc se vším svým kněžstvem a s celým městem Římem s velikou ctí a důstojností. Je také třeba vědět, že rok a den táhli z Babilon až do Říma po souši. A tu prosil Řehoř papeže svatého Silvestra, aby mu dal moc nad svým kněžstvem a nade vším svým lidem, protože je to tak daleko, že by nemohl vždycky přijít ke stolci a k jeho lidem; i dal mu moc patriarchy, a kdo by tu moc chtěl mít, nemá ji brát nikde jinde než v Římě, a jednou za tři roky má mít své poselstvo u stolce v Římě; a to slíbil svatému otci; a ustanovil k tomu, že všichni, kdo

103 by byli jeho víry, duchovní i světští, že mají být poddáni stolci v Římě, a kdo by tak nečinil, má být v papežově klatbě, ať je to král nebo biskup, bohatý nebo chudý, v jeho zemi; a ten slib učinil i král se vším svým rytířstvem. Trvalo tři sta let po Řehořovi, že Arméni byli poddáni stolci v Římě; od té doby ke stolci do Říma nepřišli a volí si patriarchu sami Svého patriarchu jmenují kathagaes a krále jmenují takchawor.