Knihovna · Mongolská říše a cesty na Východ · Otrokem u Turků a Tatarů

66. Příčina nepřátelství mezi Řeky a Armény

109 Řekové jsou Arménům odjakživa nepřáteli; a tu příčinu chci krátce povědět, jak jsem ji od Arménů slyšel. Tataři přitáhli do Řecka se čtyřiceti tisíci muži a natropili v té zemi velkou škodu a položili se mocí před Konstantinopol. Tu poslal císař z Konstantinopole ke králi z Arménie a prosil ho o pomoc. Tu se král z Arménie zeptal, kolik je těch pohanů; a posel mu řekl, že je jich čtyřicet tisíc; tu vybral král z Arménie čtyřicet rytířů, nejlepší, jaké ve své zemi měl, a řekl poslovi: „Pošlu tedy císaři čtyřicet rytířů, ti mají s pomocí Boží porazit čtyřicet tisíc pohanů a mají je mocí vytlouci ze země." A když ti rytíři přišli do Konstantinopole před císaře, pověděl mu posel to, co mu král poručil. Tu to měl císař za posměch a myslel si, že se mu tím král z Arménie posmívá. A třetího dne šli rytíři k císaři a prosili ho, aby jim dovolil jít na nepřátele. Tu řekl císař, co by chtěli proti čtyřiceti tisícům mužů pořídit; a oni ho prosili znovu, aby je pustil ven a bránu za nimi zase zavřel; chtějí si vzít napřed všemohoucího Boha a chtějí s nimi bojovat pro křesťanskou víru, neboť kvůli tomu přišli a chtějí pro to zemřít. A tu jim to císař dovolil a vypustili je ven mezi nepřátele a oni s nepřáteli bojovali a jedenáct set jich ubili k smrti; a když to císař slyšel, ulekl se. A přišli k bráně se zajatci, které zajali, a tu je císař nechtěl pustit dovnitř, leda že by ty zajatce zabili; a to učinili a zajatce před branou ubili k smrti; a když to vykonali, ulekl se císař nad nimi a měl z nich velkou obavu a choval se k nim velmi dobře a zacházel s nimi pěkně. A to prováděli s nepřáteli každý den a činili jim velkou škodu na jejich lidu a v krátkém čase nepřátele od toho města zahnali a vytloukli je ze země. A když ti rytíři Tatary zahnali, šli k císaři a prosili ho o propuštění

110 a chtěli zase ke svému pánu. Tu se císař radil, jak by to provedl, aby je připravil o život, a prosil je, aby u něho zůstali tři dny, že jim chce prokázat velkou čest a uctivost. A tu svolal na tři dny dvůr: kdo chce jíst a pít a dobře žít, ať přijde k císařskému dvoru; a když ten dvůr držel, daroval každému rytíři čistou pannu a každému zvláštní příbytek, a to učinil proto, aby rytíři s těmi pannami spali a zanechali tam své símě, neboť císař řekl svým pánům, že chce vzít ovoce ze stromů a chce ty stromy porazit; neboť si císař myslel, že když ty rytíře zabije, bude mu pak král z Arménie muset být poddán. A třetí noci nařídil císař, aby ty rytíře všechny zabili; a to se stalo; kromě jednoho, který byl varován od té panny, kterou měl u sebe; a ten vyvázl a přišel ke svému pánu, ke králi, a žaloval mu, jak byli všichni jeho druhové od císaře pobiti.

A když to král slyšel, zarmoutil se pro své zdatné rytíře, které ztratil, a napsal císaři z Konstantinopole, že mu poslal a půjčil čtyřicet rytířů, kteří stáli za čtyřicet tisíc mužů; a ať ví, že na něho přitáhne a že mu za jednoho zabije čtyřicet tisíc. A král z Arménie poslal do Babilon ke kalipha a prosil ho o pomoc, aby táhl na císaře ke Konstantinopoli; a tu mu kalipha přišel sám svou osobou na pomoc s velkým lidem. A tu táhl král z Arménie a kalipha se čtyřmi sty tisíci muži na císaře z Konstantinopole; a císař to uslyšel a táhl mu vstříc s velkým lidem a bojoval s nimi; netrvalo to však dlouho a dal se na útěk do Konstantinopole do města; a tu táhli za ním až k moři naproti Konstantinopoli a tam se položili táborem, a král prosil kalipha, aby mu dal ty muže, které zajme, že on mu zase dá všechen statek, který v Řecku dobude. A to kalipha učinil a dal mu všechny zajatce; a král vzal ty zajatce a přivedl je k městu a všechny je ubil k smrti; a ubil bez jednoho čtyřicetkrát čtyřicet

111 tisíc mužů k smrti a zbarvil to rameno moře rudě krví, neboť přísahal, že to moře chce učinit krvavě rudým. A když to vykonal, měl ještě tolik zajatců, že se dávalo třicet Řeků za jednu cibuli; a to učinil císaři k hanbě, aby mohl říci, že dal nebo prodal třicet Řeků za jednu cibuli. A proto jsou Řekové Arménům nepřáteli a každý rok ve středu pašijového týdne vystoupí patriarcha Řeků u Hagie Sofie¹ na vysokou stolici a zlořečí Arménům a všem těm, kdo jsou proti jeho stolici a jeho víře. A tak pomstil král z Arménie své rytíře a táhl zase domů do svého království a kalipha s ním.

Arméni jsou věrný lid; ať jsou kdekoli, u křesťanů nebo u pohanů, stojí při nich věrně; jsou to také lidé zruční v práci a dělají krásné látky ze sametu a z purpuru a z hedvábí a látky zlaté, jak je pohané tkají.