Knihovna · Mongolská říše a cesty na Východ · Otrokem u Turků a Tatarů

9. Bajezid dobude Sivas

Je u pohanů zvykem, že někteří páni táhnou po zemi s dobytkem, a kam potom přijdou do země, kde je dobrá pastva, tam si tu pastvu na čas vyjednají od pána té země. Nuže, byl jeden turecký pán jménem Osman¹, ten táhl po zemi s dobytkem a přišel v létě do země, která slove Sivas — tak slove i hlavní město té země —, a prosil krále ze Sivasu, jenž slul Burhánuddín, aby mu propůjčil pastvinu, na níž by svůj dobytek přes léto

17 uživil. Propůjčil mu pastvinu, na niž by přivedl svou čeleď a dobytek a na níž by zůstal přes léto až do podzimu; i sebral se a odtáhl pryč do své země bez králova svolení. Když se král dozvěděl, že odtáhl bez jeho svolení, rozhněval se a vzal k sobě deset tisíc mužů a táhl na tu pastvinu, na níž Osman ležel, a položil se tam a poslal za Osmanem ještě čtyři tisíce mužů a nařídil, aby mu ho přivedli s tělem i se jměním. Když to Osman uslyšel, stáhl se do pohoří, a ti, kdo za ním táhli, ho nemohli najít a položili se před pohořím na jedné louce; tam zůstali tu noc a neměli z Osmana žádnou starost; a když se rozednilo, vzal Osman k sobě tisíc mužů svého nejlepšího lidu a prohlédl si nepřátele, a když viděl, že se nemají na pozoru a leží tam beze vší starosti, vjel na ně a překvapil je tak, že se nemohli postavit na odpor, a mnoho jich pobil; ostatní se dali na útěk. Králi bylo řečeno, jak Osman to vojsko porazil; on tomu nechtěl věřit a měl to za žert; tu přišlo několik uprchlíků ke králi, a přesto tomu nechtěl věřit a poslal tam sto koní, aby se podívali, zda je tomu tak. Těch sto koní vyjelo a chtělo se podívat; v tom čase táhl Osman se svým lidem na krále, a když spatřil těch sto koní, hnal se na ně a vpadl s nimi na krále. A když král viděl, že jeho i jeho lid tak prudce přepadl, takže se nemohli postavit na odpor, dali se na útěk, a králi nezbylo nic jiného, než že sedl na koně a dal se na útěk k jednomu vrchu. Tu ho spatřil jeden z Osmanových služebníků a hnal se za ním až k pohoří, dál už král nemohl; tu na něj Osmanův pacholek zakřičel, aby se vzdal, a on se vzdát nechtěl; tu vzal luk a chtěl krále zastřelit. Tu se král pojmenoval a prosil toho pacholka, aby ho propustil, a sliboval mu dobrý hrad a chtěl mu na stvrzení dát prsten ze své ruky, a to ten pacholek nechtěl učinit a zajal ho a přivedl ho ke svému pánu. A Osman táhl tomu lidu v patách celý den až do večera a mnoho jich pobil; a potom se Osman obrátil zpátky a položil se

18 u města, kde král ležel, a poslal potom pro lid a pro dobytek, který zanechal v pohoří; a když lid s dobytkem přišel, vzal krále k sobě a táhl před hlavní město jménem Sivas a položil se před ním se vším svým lidem a vzkázal dovnitř, že krále zajal a aby mu to město vydali, že chce s nimi žít pokojně a smířlivě. Tu mu město dalo za odpověď, že má-li on krále, oni mají jeho syna a mají na něm dost pána, neboť on je jim na pána příliš slabý. I domlouval tedy králi, chce-li zůstat naživu, aby promluvil s měšťany, aby mu to město vydali. Tu řekl král: „Veď mě k městu, zkusím, zda mi to splní." A když krále přivedli k městu, prosil měšťany, aby ho vysvobodili od smrti a Osmanovi město vydali. Tu králi odpověděli a řekli: „Nechceme Osmanovi město vydat, neboť je nám na pána příliš slabý; nemůžeš-li tedy být naším pánem ty, máme tvého syna, toho chceme mít za pána, a ne Osmana." A když to Osman uslyšel, rozhněval se; a když král viděl jeho hněv, prosil ho, aby ho nechal naživu, že mu chce dát jiné město, které slove Kayseri, se vším příslušenstvím; a to Osman učinit nechtěl a dal krále stít před očima lidu ve městě a potom ho dal rozčtvrtit a každou čtvrt dal přivázat na tyč a dal je vyvěsit před městem a hlavu dal nabodnout na jízdní kopí mezi ty čtyři čtvrti.

A v tom čase, kdy Osman ležel před městem, poslal králův syn, který byl ve městě, ke svému tchánovi, jenž byl mocným pánem v Bílé Tatarii, aby mu přišel na pomoc, neboť Osman leží před městem, a psal mu také, jak Osman zabil jeho otce a jak pobil veliké množství lidu. A když se to jeho tchán dozvěděl, vzal k sobě svůj lid s ženami a s dětmi a se vším jejich dobytkem,

19 neboť je v té zemi také zvykem, že táhnou s dobytkem na pastvu; a protože i on měl ten úmysl, chtěl chvíli ležet u Sivasu a tak tu zemi uchránit před Osmanem; a ten lid byl odhadnut na čtyři tisíce mužů kromě žen a dětí. A když Osman uslyšel, že tatarský pán táhne sem, sebral se a odtáhl od města do jednoho pohoří a položil se tam se svým lidem. Tu přišel tatarský pán se svým lidem a položil se před městem; a jakmile Osman uslyšel, že se položil, vzal k sobě patnáct set mužů a rozdělil je na dva díly; a když přišla noc a setmělo se, táhl na ně ze dvou stran a ztropil mezi nimi veliký křik; a když tatarský pán ten křik uslyšel, domníval se, že ho chtějí vydat, a ustoupil do města; a když jeho lid uslyšel, že se dal na útěk, dali se všichni na útěk; a Osman se za nimi hnal a mnoho jich pobil a vzal jim veliké jmění. A potom táhli zase do své země; a on vzal ten dobytek a to jmění, které jim odňal, a táhl zase do pohoří, kde byl jeho dobytek a jeho zboží. A než se tam rozednilo, sedl tatarský pán na koně a jel za svým lidem a byl by rád viděl, aby se zase obrátili, a to oni učinit nechtěli, a tak táhl s nimi zase do své země; a potom třetího dne táhl Osman zase před město a žádal na nich, aby mu to město přece vydali, že jim chce učinit, co jim přislíbil; a to mu bylo opět odepřeno. I položil se zase před město.

A tu poslalo město k Bajezidovi a prosili ho, aby přišel a vyhnal Osmana ze země, že mu pak město vydají. Tu poslal král Bajezid svého staršího syna s dvaceti tisíci koňmi a čtyřmi tisíci pěšími, a při tom tažení jsem byl i já. A když Osman uslyšel, že Bajezidův syn táhne na něho, poslal svůj dobytek a své zboží do pohoří, kde byl předtím, a sám zůstal na poli s tisícem koní. A tu poslal králův syn dva tisíce koní napřed, zda by mohli Osmana zahnat dál; a když je Osman spatřil, vrhl se na ně a chvíli spolu bojovali; a když viděli, že mu nemohou

20 odolat, poslali pro pomoc, i přijel sám syn krále Bajezida se vším svým lidem. A když Osman viděl, jak táhne sem, vrazil na něj dovnitř a málem ho obrátil na útěk, neboť ten lid ještě nebyl pohromadě; a tu zakřičel králův syn na svůj lid a začal s ním potom bojovat a potýkali se spolu tři hodiny; a zatímco spolu bojovali, vtrhly ty čtyři tisíce pěších Osmanovi do jeho stanu. A když to Osman uslyšel, poslal zpátky čtyři sta koní a ti ty pěší násilím vyhnali ze stanu, spolu s těmi, kdo hlídali stany a dobytek. A on zatím ustupoval se zbraní v ruce k pohoří, kde bylo jeho zboží; a potom poslal dobytek a zboží hlouběji do pohoří a sám zatím držel před pohořím; a potom táhl za nimi, a tak táhl zase do své země. A potom táhl králův syn před město Sivas a otevřeli mu město a měšťané k němu vyjeli a prosili ho, aby do města vjel; a to on učinit nechtěl a poslal ke svému otci, aby přišel a vzal to město i tu zemi. A tu přišel Bajezid se sto padesáti tisíci muži a vzal to město i tu zemi; a potom vzal svého syna, který slul Mehmed, a učinil ho králem a dal mu království sebastské; je také třeba poznamenat, že králem se nestal ten syn, který Osmana předtím zahnal.